Na Pražském hradě dnes pořádají čeští umělci protestní happening. „Počemu?“, ptají se rozhořčeně prezidenta Václava Klause. Pojící ideou tohoto shromáždění je Klausova údajná náchylnost reprezentovat ruské zájmy.
Prosím, na svůj názor máme každý samozřejmě právo, co když je to ale s reprezentováním ruských zájmů tak trochu jinak, než by to na první pohled mohlo vypadat?
Ano, prezident Václav Klaus je sice znám svojí opatrnou rétorikou stran ruské mezinárodní politiky, ale odsuzovat ho za rusofilii a stranění ruským záměrům v České republice nebo ve světě je v tomto případě hodně přitažené za vlasy.
Ponecháme li stranou kontroverze, které tato osobnost naší politiky všeobecně vzbuzuje, je třeba si otevřeně přiznat, že rozhodování Kremlu není založeno na souhlasu nebo podpoře z Hradu.
Klausovo opatrné vystupování chápu jako politiku státníka, který si je velmi dobře vědom České závislosti na ruských trzích i míry zastoupení ruského kapitálu v české strategické sféře. Nekonfliktnost jeho jednání je v tomto případě více namístě, než nedávno minulé ostře vyhraněné názory expremiéra Mirka Topolánka, jakoby zázrakem zapomenuté při výkonu funkce šéfa EU řešícího nedávnou plynovou krizi.
Je třeba si uvědomit to, co si Václav Klaus pravděpodobně uvědomuje již delší dobu. Ačkoliv jsme politicky začleněni do struktur NATO a EU, geograficky náležíme do zóny, po které Rusko vždy pošilhávalo, a jinak tomu, zdá se, v dohledné době nebude.
Členské státy EU mají stále ještě tendence hájit více své národní zájmy než celek a Kreml zatím má páky, jak nám v případě přílišného odklonu vlastním směrem zkomplikovat životy, mysleme na to.
