Přivedu tě domů! I z Afghánistánu...

Voják unesený na misi v Afghánistánu. Manželka, která je ochotna pro jeho propuštění udělat cokoliv. Třeba se i sama vydat do válečné zóny…

Britská spisovatelka Amanda Prowse už od dětství milovala příběhy a po dlouhá léta si je psala do šuplíku. Ovšem ambice je vydat, nikdy neměla. Pohled na život jí v mnohém změnila rakovina, se kterou se ve svých 32 letech utkala. Amanda Prowse poté opustila zaměstnání konzultantky v managementu a ponořila se do psaní. S manželem Simeonem - profesionálním vojákem -  prodali dům a přestěhovali se.

Amandiny literární začátky ale nebyly ani zdaleka snadné. Její prvotinu nazvanou Poppy Day nejprve nakladatelé všemožně odmítali vydat. Když se ale na pultech knihkupců přeci jen tato kniha nakonec objevila, slavila mezi čtenáři (především tedy čtenářkami) ohromný úspěch. Od té doby napsala Amanda Prowse několik dalších románů, a každý z nich byl přijat s podobně nadšenou a příznivou kritikou.

Poppy Day míří nyní i k českým čtenářům. V polovině září letošního roku ji chystá vydat nakladatelství Omega. Román vypráví příběh mladé ženy jménem Poppy Day, jejíž manžel Martin se ve snaze zajistit jim po finanční stránce budoucnost, upsal armádě a odjel na půlroční misi do Afghánistánu. Poppy snáší odloučení těžce, jelikož s Martinem na sebe byli vždy velmi fixováni - už v dětství se stali nejlepšími kamarády a záhy spřízněné duše spjaté silným citovým poutem.

Náhle zazněly výstřely. Obojí, jak rychlá palba povstalců, tak jednotlivé výstřely spojeneckých zbraní. Ohlušující rámus kulometu zaplnil vzduch. Martin nedokázal posoudit, z jakých zbraní střely pocházely. Bylo by hezké říct, že každý bojovník věděl, co má dělat. Snad by to uklidnilo jejich příbuzné, kteří věří, že výcvik naučí vojáky se chránit, když na to přijde. Hezky by se to říkalo, ale nebyla by to pravda. Žádné množství výcviků ani učebnicových teorií nemohlo Martina připravit na tenhle moment naprostého šílenství. Ve filmech vždy hrdinové dopadnou na místo s plánovanou přesností, ale tak to vůbec nebylo…

Když je Martin během jedné operace povstalci zajat a stává se rukojmím, ocitá se Poppy před velkou zkouškou. Armáda v jejích očích dělá pro manželovo vysvobození zoufale málo, a tak se rozhodne přivést ho domů sama. Jak bláhové a naivní rozhodnutí… Ale… Podaří se jí to?  Co si sama v Afghánistánu počne? Jak vysoká bude cena, jíž za to zaplatí?

Příběh Poppy Day v sobě kloubí více úrovní žánru. Chvílemi se vám může zdát, že jste zavítali do „červené knihovny“, protože vztah obou manželů se dá vyjádřit jedině jako velká Láska. Ovšem v dalším momentu se ocitáte téměř v thrilleru, když sledujete Martinovo peklo v zajetí, všechny ty rány, které je nucen snášet, aniž by si mohl být jistý, že ho někdo hledá, že o něj někdo vyjednává. Do toho Amanda Prowse na několika místech přimíchává pořádnou dávku humoru a čtenáři podniká intenzivní útok na bránici. Když se Poppy rozhodne začít jednat, je to jako by se na scéně objevila téměř nová Bridget Jonesová… (Mimochodem - nikdy nemůžete vědět, na co všechno se vám bude hodit taková průkazka do knihovny… :))

Když se Poppy druhý den ráno sprchovala ve společných sprchách, dávala si dobrý pozor, aby se vyhnula očnímu kontaktu a konverzaci s dvěma příslušnicemi armády, které prošly kolem. Počkala, než odešly, a pak si začala v umyvadle prát kalhotky. Vzhledem k tomu, že má jen jedny náhradní, bude potřeba je často střídat. Usmála se. Uvědomila si, že je asi jediný člověk na zemi, který by vyrazil na druhý konec světa odvážně vysvobodit svého manžela ze spárů náboženských fanatiků, a to s výbavou tvořenou mentolkami a slunečními brýlemi místo zbraní.

Naproti tomu dává autorka důraz i na mnohem vážnější témata a morální aspekty, které vyvolají nejen zamyšlení, smutek, slzy, ale i husí kůži na těle. Hned úvod knihy je poněkud mrazivý - naleznete tu seznam členů britské armády, kteří od začátku operací v říjnu 2001 do července roku 2012 přišli v Afghánistánu o život. Čítá 422 jmen…

Navíc už samotný název knihy, resp. jméno hlavní hrdinky přímo odkazuje na Remembrance Day (Den vzpomínky), který se od roku 1919 slaví jako vzpomínka na ukončení 1. světové války, a jako památka na oběti všech dalších válečných konfliktů. Neformálně je ve Velké Británii tento den nazýván právě jako „Poppy Day“. Symbol „Poppy“ (vlčí mák) je pevně odvozen od básně In Flanders Fields (Na polích ve Flandrech), kterou složil kanadský chirurg John McCrae, když sloužil během války na západní frontě ve Flandrech.

Mohlo by se zdát, že tato různorodá směsice vypravěčských poloh nebude působit v jednom celku kompatibilně. Ale omyl. Výsledek je výborný - příběh je vyprávěn příjemným a velmi jemným stylem; děj nepostrádá (především v druhé polovině) spád, akci i neočekávaný zvrat; a naleznete tu většinu toho, čemu dnes a denně čelíme v běžném životě. Lásku, smích, strach, slzy, bolest, přátelství, nenávist… Širokou paletu citů a prožitků, jež plodí rozhodnutí a udávají směr dalším zítřkům…

Poppy Day je výborný hořkosladký příběh, který by určitě neměl žádné alespoň trochu romantické duši uniknout…

Moje hodnocení: 85%

Autor: Amanda Prowse
Název: Poppy Day
Nakladatelství: Omega
Vychází 14. 9. 2016