Podzim ztrát

Nikdy si člověk neuvědomí, kolik toho potřebuje a touží říct druhému, dokud o tu možnost nepřijde... Sliby se nedávají jen pro časy dobré, daleko víc by se měly dodržovat v časech těžkých...

První listy k zemi padají,
temné mraky cestu slunci křižují
a chlad se vkrádá pod kůži,
když srdce tvé tak nesnesitelně krvácí.

Je tu podzim,
čas ztrát...
Snažně prosíš, ať už jen těch minulých,
ale ne už přítomných.
Protože už nemáš sílu znovu vstát,
už nemáš sílu tuhle hru s osudem hrát...

Pokud ztratíš svoji Duši,
zůstaneš sám.
Sám
jako nikdy dřív...

Proto ze všech svých posledních sil
zoufale a prosebně voláš
"Vrať se mi!
I když už třeba jen na chvíli..."

Vrať se, mon âme-sour...

Zdroj: Fotky vlastní