Volat o pomoc může člověk z různých důvodů i různými způsoby. Záleží, jak velká je jeho zoufalost, bolest, samota. Když si nejbližší nevšimnou problémů, pak asi nezbývá nic, než volat a jednat...
Mnoho z nás má občas pocit, že by bylo nejlepší všechno „zabalit“ a raději nebýt. „Utéct“ z tohoto světa, z tohoto života. V době dospívání prochází duše hotovým emočním kolotočem, a když chybí opora rodičů a přátel, může to někdy skončit tragicky.
O podobně zklamaném a nešťastném teenagerovi vypráví americký spisovatel Matthew Quick ve své knize Odpusťte mi, Váš Leonard.
Připadá mi, že všichni dospělí, které znám, absolutně nenávidí svoji práci a i svůj život. Mám pocit, že snad neznám nikoho ve věku nad osmnáct let, komu by nebylo líp, kdyby byl po smrti, a tohle vědomí mi dodává sílu k tomu, co se chystám udělat.
Hlavní hrdina Leonard Peacock je osmnáctiletý kluk, který žije sám. O těch několik kamarádů, které měl, už dávno přišel, otec se jednoho dne vypařil a nikdo o něm neví, a jeho matka, módní návrhářka, žije prací a svým milencem a často zapomíná, že vůbec nějakého syna má.
Leonard se cítí nepochopený, přehlížený, nemilovaný a vším unavený. Na den svých narozenin naplánoval řešení všeho – vraždu bývalého kamaráda Ashera Beala a následně svoji sebevraždu. Asher mu před lety ublížil a Leonard je přesvědčený, že od té doby šlo všechno z kopce.
Pravdu nikdy nikdo nezjistil, což mi připadá nesprávné, dokonce nebezpečné. Ze mě se stal cvok, zatímco Asher si bůhvíjak získal ohromnou oblibu a působí vyrovnaně – přinejmenším navenek – a v očích většiny lidí normálně. Tyrani jsou v kolektivu vždycky oblíbení. Proč? Protože lidi milují moc.
Osmnáctiny jsou tady a Leonard vyráží do školy se starou pistoli z druhé světové války ukrytou v batohu. Nejprve obejde čtyři lidi, s nimiž se touží rozloučit, a na nichž jediných mu opravdu záleží. Pak je čas zrealizovat plán… Skutečně se stane Leonard vrahem a poté sebevrahem? Co všechno ho dohnalo k tomuto dni? Co mu bývalý kamarád provedl? Najde se pomocná ruka?
Mnoho otázek, ale na všechny v průběhu svého vyprávění Leonard odpoví. Je to chmurné, depresivní, ale zároveň proložené a odlehčené drsnějším humorem. Takovým, jakého je schopný jen někdo, koho zklamalo tolik lidí, že překvapit ho nemůže už vlastně vůbec nic.
Matthew Quick tím, jak postupně odhaluje Leonardovo nitro, rýsuje čtenáři hlavní myšlenky knihy. Křehkost dospívající duše, sílu přátelství, a především důsledky nedostatku rodičovské lásky, zájmu i pochopení. Tento hrdina zdaleka nepřiroste k srdci každému. Pro někoho bude podivínem a bláznem, ale pro jiného obyčejným citlivým klukem, kterému je tak snadné porozumět a oblíbit si ho.
Vtipná a smutná kniha s více rozměry, jejíž velké kouzlo je schováno i v jistých „dopisech z budoucnosti“. V dopisech od lidí, které toužíme potkat a zařadit do života. Od lidí, kteří znamenají naši budoucnost...
Moje hodnocení: 75%
Autor: Matthew Quick
Název: Odpusťte mi, Váš Leonard (Forgive Me, Leonard Peacock)
Počet stran: 256
Nakladatelství: Knižní klub
Vydáno: 2/2015
