Odpustit sám sobě

Rok. Co všechno se stačí odehrát v životě člověka za 365 dní? Někdy třeba nic podstatného, dny jsou jeden jako druhý a plynou svým tichým tempem vpřed. Jindy ale mohou překopat život od základů a nenechat kámen na kameni...

Tak jako v případě Harolda Silvera, hlavní postavy románu Kéž je nám odpuštěno od americké spisovatelky A. M. Homesové , která působí rovněž jako profesorka tvůrčího psaní na Princetonské univerzitě a příležitostně i jako televizní producentka. Tuto knihu, za niž obdržela prestižní cenu Baileys Women’s Prize for Fiction 2013 a v současné době se chystá i její filmové zpracování, vydalo v březnu letošního roku v českém překladu brněnské nakladatelství Host.

Román Kéž je nám odpuštěno zachycuje přesně jeden celý rok v životě Harolda Silvera, obyčejného chlapíka středního věku, který vždy žil ve stínu svého protřelejšího, odvážnějšího a úspěšnějšího bratra George. Harold je historik a zanícený expert na bývalého prezidenta Nixona, za manželku má workoholičku, a už dlouhých patnáct let píše knihu a stále ne a ne ji dokončit. Naopak George je známý a výstřední televizní producent, který má sympatickou manželku, dvě děti a krásnou vilu na předměstí.

Jednoho dne se to ale všechno začne otáčet naruby. George nejprve zaviní tragickou nehodu, a poté se dopustí násilného činu a skončí na psychiatrii. Harold se tak stává opatrovníkem jeho dětí a přebírá vlastně celý bratrův život…

I když hned na začátku knihy dochází ke dvěma tragédiím, které by nejspíš našly výborné uplatnění v žánru thrilleru, nejsou tím hlavním, co překvapí. Mnohem více zaujme celkový styl a forma vyprávění autorky. Scény, u nichž by v jiných knihách čtenář uronil slzu či se otřásl strachy, jsou tady jednoduše k smíchu. Výrazné satirické podání dělá z děje až černou grotesku.

Čím více se ale Harold noří do svého nového života a zažívá příhody nejrůznějšího druhu – online sex, svépomocné skupiny, výlety, rodinné trampoty, milostné vzplanutí své nemohoucí matky, starosti o domácí mazlíčky, problémy na akademické půdě či „osvojování“ si dalších lidí – tím více a výrazněji se do příběhu přidává i "obyčejný" lidský prvek.

Házím do vozíku cestovní balení zubní pasty a šamponu a Cheryl do mě přitom hučí, abych „jí to udělal“ v novém oddělení potravin – říkají tomu „popadni a jdi“. V jejích představách bychom spolu měli zažít sexuální dobrodružství v každém oddělení obchodního domu. Zatím jsme prošli přibližně čtvrtinu půlkruhového tvaru, ale jsem přesvědčený, že už nás personál i pracovníci bezpečnostní agentury znají. Nejsem si jistý, jestli je to díky tomu, že jsme pravidelní zákazníci, asi jako staré dámy, co si sem chodí obejít svoje zdravotní kolečko, nebo jestli nějak kšeftují s videonahrávkami ze skrytých kamer.

Román nedisponuje tradiční zápletkou, která na konci vygraduje v očekávané či překvapivé vyústění, ale předkládá bohatou směsici každodenních situací, rutiny, radostí a strastí. Homesová se nesnaží čtenáře jen pobavit, ale s velkou lehkostí občas zabrousí i hlouběji a naťukává otázky podstaty života. Ale zase nejde natolik pod povrch, aby se pokoušela hledat samotný smysl celého bytí. Po celou dobu ji nechybí osobitě laskavý a soucitný pohled.

„Přijedeš na svatbu?“ ptá se matka, když se zvedám k odchodu.
„Kdy se budeš vdávat?“
„Brzy,“ říká. „A proč tam pořád tak stojíš?“ ptá se. „Už tady takhle trčíš přes hodinu a tváříš se příšerně.“
„Jsem zraněný,“ říkám. „Špatně se mi sedí.“
„Hemeroidy?“ ptá se.
„Ne,“ říkám. „Ta svatba už je hotová věc?“
„Co je to za hloupou otázku?“
„Ty si ho vážně chceš vzít?“
„Proč bych se tě asi jinak ptala?“
„Nejspíš přijedu,“ říkám. „Ale co máte vlastně společného?“
„Jsme staří,“ říká matka. „A oba milujeme pohyb. Rádi si házíme – mám tu speciální míčky Nerf. A taky hrajeme bingo,“ říká.
„Pomáhám Bobovi vyplňovat tabulky. Moc dobře nevidí – před lety přišel při golfu o oko a od té doby mu taky zvoní v uchu.“
„A to se ti na něm líbí?“
„Chceme spolu bydlet,“ říká.
„V tom nevidím problém. Chci ti říct, že kdybys chtěla, můžete bydlet u nás.“
„S tebou?“ říká. „Jsi lenoch. Byla jsem ráda, když ses odstěhoval z domova. Proč bych měla odejít ze svého a jít ti vařit a uklízet? Jsem tady spokojená.“
„Svatba je vážná věc.“
„O nic nejde,“ říká matka ležérně. „Už jsem to zažila. Takže si tě můžu připsat na seznam?

Harold, skrytě sužovaný vlastní vinou v celém dramatu, postupně prochází určitou proměnou, kdy obklopen svojí novou a netradiční rodinou poznává i „něco víc“, než dosud znal a žil. A snad s tím i to, že právě vztahy k druhým lidem mohou pomoci v odpuštění sám sobě. V odpuštění toho, co prozatím leží a tíží na duši.

Netradiční, satirický, vtipný i místy nostalgicky dojemný román. Doporučuji.

Moje hodnocení: 85%

Autor: A. M. Homesová

Název: Kéž je nám odpuštěno / May We Be Forgiven

Počet stran: 573

Nakladatelství: Host

Vydáno: 3/2015

Děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum.cz za poskytnutý recenzní výtisk.