Dvě ženy, dva osudy, dvě velká rozhodnutí. Francouzský venkov za první světové války, současný Londýn a jeden obraz - portrét uhrančivé mladé ženy - jako pojítko všeho…
Píše se rok 1916, probíhá první světová válka a na francouzském venkově udržují Sophie Lef?vrová a její sestra Hél?ne všemi silami v chodu malý rodinný hotel. Život je den ode dne těžším. Jejich manželé odešli bojovat na frontu, vesnice padla do rukou Němců, a ti si berou vše, co se jim zlíbí. Hlad je každodenním nechtěným společníkem, bída postihla všechny bez výjimky, stejně jako vzájemná nedůvěra.
Sophie se přesto snaží všem příkořím čelit s odvahou i nadějí v duši. Pomáhá jí v tom také obraz - její vlastní portrét zavěšený na zdi v hotelu, na němž ji tak dokonalým, a na svou dobu velmi nezvyklým a značně podmanivým způsobem, zvěčnil její manžel Édouard, než odešel do války. A právě tento obraz zaujme i nového Kommandanta ve vesnici. Německý důstojník si ho prohlíží při každé „návštěvě“ hotelu, a zdá se jím téměř posedlý. Pro Sophie by to mohlo znamenat jedinou, i když chabou a nejistou možnost, jak se pokusit zachránit své milované před krutostmi války, a ještě někdy smět uvidět manžela…
Konečně jsme všechny obsloužily. Zůstaly jsme s Hélene stát za barem a Kommandant pronesl jakýsi dlouhatánský přípitek v němčině. Nedokážu ani vypovědět, jaký to byl pocit, slyšet v našem domě jejich hlasy, dívat se, jak si pochutnávají na jídle, které jsme tak pečlivě připravily, jak si užívají, smějí se a popíjejí. Já je tu posilňuji, pomyslela jsem si zoufale, a můj milovaný Édouard možná zatím někde padá hlady. Při tom pomyšlení, nejspíš ještě umocněném hladem a vyčerpáním, se mě na okamžik zmocnilo zoufalství. Z hrdla se mi vydral tichounký vzlyk. Hél?ne mě chytila za ruku a stiskla ji. „Běž do kuchyně,“ zašeptala. „Já-“
„Běž do kuchyně. Doliju jim sklenice a přijdu za tebou.“
Pro jednou jsem sestru poslechla.
Londýn, rok 2006. Třicetiletá Liv Halstonová se stala před čtyřmi lety vdovou, a dosud se z toho nevzpamatovala. Po manželově smrti se upnula nejen na dům, který on sám navrhoval, ale i na svatební dar, který jí kdysi věnoval. Portrét neznámé mladé ženy pověšený na zdi ložnice je pro ni osobním symbolem šťastných časů…
Když se čistou náhodou ukáže, že obraz má ve skutečnosti obrovskou hodnotu, a Liv by ho měla „vrátit“ potomkům údajných dřívějších majitelů, rozehrává se boj. Nejen v soudní síni… Liv se odmítá „svého“ obrazu vzdát, znamená pro ni tolik! Komu portrét s uhrančivou dívkou připadne? Jaká historie ho ve skutečnosti provází? Jaký osud dívku z obrazu potkal?
Zastavili se přímo uprostřed rušné ulice a znovu si obraz prohlédli. Liv si vzpomíná, jak měla kůži na šíji napjatou a spálenou od slunce, i na jemnou vrstvičku zaprášeného potu na pažích. Na horké barcelonské ulice, na odpolední slunce, které se mu odráželo v očích. „Myslím, že můžeme porušit pravidla pro něco, co milujeme.“
Román, odehrávající se ve dvou časových obdobích a vyprávějící o těžkých časech, odvaze, lásce, vnitřní síle, křivdě i hodnotě věcí, nese název Dívka, již jsi tu zanechal. Jeho autorkou je známá a oblíbená britská spisovatelka Jojo Moyesová. Po titulech Než jsem tě poznala, Poslední dopis od tvé lásky a Stříbrná zátoka tak vyšel další příběh, který má potenciál chytit čtenáře za srdce.
Jojo Moyesová znovu potvrzuje, že psát umí. A to výborně. Příjemným vypravěčským stylem provede čtenáře skrze dva příběhy, které spojuje v jeden společný právě obrazem, pojmenovaným jako Dívka, již jsi tu zanechal. Postupem stránek skládá Moyesová dohromady jednu dlouhou historii, doposud opředenou mnoha otazníky. K zajímavé zápletce si bere na pomoc rovněž humor, trochu toho napětí a nepřeslazené romantiky.
Román je velmi příjemnou četbou. Děj má spád a v závěru uchystané překvapení. Smutek se tu střídá s radostí, smích s pláčem, síla s křehkostí, surovost s něžností, a naopak. Co ale zůstává, je naděje… Vřele doporučuji.
Moje hodnocení: 95%
Autor: Jojo Moyesová
Název: Dívka, již jsi tu zanechal / The Girl You Left Behind
Počet stran: 432
Nakladatelství: Ikar
Vydáno: 10/2015
