Na co nadačnímu fondu vlastně přispívám? Na propisku...?

Blíží se konec roku, a s tím i období, kdy k sobě lidé mají o kousek blíž. Je už snad železným pravidlem, že právě v této době přistane v poštovní schránce nějaká ta prosba o finanční dar od nejrůznějších nadací a sdružení.

Právě dnes mi přišla první z nich - obálka s předvyplněnou složenkou od nadačního fondu, o němž jsem dosud nic neslyšela. Buď nejsou tolik výrazní, nebo zkrátka mám natolik malé sociální cítění, že mi to uniklo. Nevím… Každopádně už na první pohled mi nesedí několik věcí.

Úplně tou první je, že netuším, kde onen nadační fond přišel k mým osobním údajům. Ale … nepřekvapuje mě to, ani se tomu nedivím, protože není tajemstvím, že společnosti si databáze s údaji předávají /prodávají. Daleko více mě ale upoutal obsah obálky.

Nejprve je to leták přinášející několik stručných informací o nemoci noma, která sužuje podvyživené děti v nejchudších zemích světa. Leták zároveň ve své spodní části nese varování, že otevřít ho a podívat se dovnitř, má adresát v případě, že dokáže snést pohled na strašlivě znetvořené děti. Varování je oprávněné, fotky jsou opravdu nehezké.  

Zajímavější je pak dopis spolu s vyplněnou složenkou. Stačí dopsat částku, znění dopisu ovšem směruje ke konkrétním sumám - 350 korun, 500 korun či 1250 korun. Pisatelkou dopisu, na němž jsou mimo jiné další dvě fotky nemocných dětí, na které ale už nikdo „slabé žaludky“ nevaruje, je údajná předsedkyně správní rady fondu. V několika odstavcích tato německá (?) dáma dojímá nejen příběhem jisté nemocné dívenky, ale ještě více obecnými řečmi o lidském utrpení. Počítala jsem a celkem 5x mě v tomto textu oslovuje „vážená paní Šamánková“.

To, co mě ovšem překvapilo nejvíc, byla v obálce přiložená propiska s mým jménem. Závěr? Nadačnímu fondu nic nepošlu. Citelně mi chybí jakékoliv informace o konkrétních dosavadních projektech (neuvádějí ani na svých webových stránkách) a jejich výsledcích. Není mi příjemná forma dopisu, která cílí do mého osobního „prostoru“, a nejvíc mi vadí „darovaná“ propiska. Něco takového uvítám od blízké osoby. Od neznámých lidí mi to vyvolává spíše nepříjemné pocity.

Teď tak přemýšlím, jestli by případný finanční dar šel opravdu na pomoc některému z dětí, nebo by se z něj pořídily podbízivé propisky pro další potencionální dárce…