Kufr skrývající rodinné tajemství

Antikvariáty. Místa plná knih. Těch starších i novějších. Knih, které v minulosti někdo koupil nebo dostal, přečetl je a pak „poslal“ dál. Občas v takových knihách uvíznou drobné střípky života jejich majitelů. Vzkazy, pohlednice, nákupní seznamy nebo dopisy… A v nich se může skrývat leccos…

Právě takovou zápletku zvolila Angličanka Louise Waltersová pro svoji románovou prvotinu Kufr paní Sinclairové, která vyšla v českém překladu na konci loňského roku ve vydavatelství Mladá fronta v krásném grafickém zpracování.

Hlavní hrdinkou příběhu je Roberta Pietrykowská, osamělá žena po třicítce, pracující v knihkupectví a antikvariátu Old and New. Už jedenáct let tam s láskou každý den oprašuje a do polic vystavuje staré výtisky určené k prodeji. Často v nich nachází různé písemnosti předchozích majitelů. Ať už jde o pohlednice či dopisy. Ze zvědavosti každý úlovek přečte a schová.

Jeden takový dopis nalezne náhodou i v knihách uložených ve starém ošoupaném kufru, označeném jmenovkou Paní D. Sinclairová, jenž patřil její babičce Dorothy Pietrykowské, toho času žijící v pečovatelském domě. V jednom ze svazků je uložen dopis z roku 1941, čehož pisatelem byl Dorothyin manžel a Robertin dědeček – polský pilot Jan Pietrykowski. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby v něm nepsal o konci vztahu, a především, nepsal ho podle data v době, kdy měl být už dávno po smrti.

Než se nadála, co se to děje, než stačila něco namítnout, než si vůbec stačili sníst dortík, už ji ten Polák postrkoval na parket a jeho ruce cítila kolem těla, na těle, tiskly jí pas, rameno, nejdřív zlehka, pak silněji. Zaklesnuti do sebe obcházeli sál, kráčeli pokradmu a v tichosti, jako by je nikdo nepozoroval. Přesto měla Dorothy pocit, že je soudí celý svět, bylo jí to však jedno. Svět se může jít vycpat. Vůbec nic ji netrápilo, vůbec poprvé za celý dlouhý rok.

Roberta zjišťuje, že o babičce, a tudíž i svých kořenech, ví tak málo. Podaří se jí rozplést klubko rodinného tajemství? Čeká někde konečně i na ni kousek štěstí?

„Všechno, co se děje, se děje proto, že se to dít může. Jediným smyslem života je život sám, to, že dýcháme a spíme a jíme a mluvíme a milujeme a nenávidíme, tohle všechno. A co se ztrát týká, něco ztrácíme už od chvíle, kdy přijdeme na svět, nebo kdy život začíná.“

Souběžně s vyprávěním Roberty začíná autorka odhalovat od začátku i příběh samotné Dorothy. Obě linky se pravidelně střídají a vlastně i vzájemně doplňují. Krůček po krůčku, stránku za stránkou se před čtenářem odvíjejí příběhy dvou žen, pro něž je osamělost tím, čemu rozumí nejvíc, a přece proti vlastním předpokladům zjišťují, že i na ně někde čekají spřízněné duše.

Věděl jsem, že s Tebou to bude na věčné časy, byť času se nám nedostává.

Počáteční rozjezd knihy je poněkud rozpačitý, ale netrvá dlouho a příběh nabírá na tempu, napětí, množství událostí i velmi nevtíravé, až spíše smutné romantice. Mísí se tu mateřské touhy s partnerskými, zklamání s nadějí, využité příležitosti s promarněnými, a tomu všemu vévodí vztahy rodinné a pokrevní.

Autorka vypráví ve stylu klasických románů. Ve vyjadřování je strohá, a přeci tím dokáže čtenáře ponouknout k barvitým představám, rozvíření emocí i řešení morálních dilemat. Při tom všem navíc přesvědčivě udržuje a stupňuje napětí i dojetí. Větší měrou je jich vloženo do příběhu z válečné doby – příběhu Dorothy, jenž je tajemstvím opředenou kostrou celého románu.

Kufr paní Sinclairové je poutavým románem o mateřství, lásce, volbě, rozhodnutí, příležitostech a v neposlední řadě i dopisech. Těch doručených, i těch, které svého adresáta minou… Vřele doporučuji!

Moje hodnocení: 85%

Autor: Louise Waltersová

Název: Kufr paní Sinclairové

Počet stran: 288

Nakladatelství: Mladá fronta

Vydáno: 11/2014