Miliony lidí měly podobný osud. Láska je spojila, válka rozdělila. Jen ti šťastní ji přežili a jen ti nejšťastnější po jejím konci také nalezli živé příbuzné a přátele.
Píše se rok 2000 a ocitáme se v New Yorku na svatbě. Nechybí tu široké rodinné příbuzenstvo včetně prarodičů. Dědeček ženicha a babička nevěsty se zatím nesetkali a znát by se ani neměli. Tváří v tvář však přichází šok. Vrásky jim během života stačily proměnit obličeje, ale díky očím se poznávají ihned. Josef a Lenka, dávní manželé. Co rozdělilo jejich cesty?
Nyní si upřeně hleděli do očí. Jako v transu odhrnula rukáv. Na předloktí hned vedle malého mateřského znaménka stálo šest vytetovaných čísel.
,,Už si na mě vzpomínáš?" otázal se a celý se třásl.
Znovu se na něj zadívala, jako kdyby se jí před očima právě zhmotnilo dávné zjevení.
,,Lenko, to jsem já, Josef. Tvůj manžel."
Lenka čtenáře ve vzpomínkách přenáší do svého dětství a mládí. Pocházela z židovské rodiny obchodníka se sklem. Její dětské roky provázely soudržná rodina, blahobyt, narození sestry a především čtvrtka a tuha. Lenka kreslení milovala. Když byla přijata na Akademii výtvarných umění, mohla začít svůj talent rozvíjet a ještě našla velkou přítelkyni Věrušku, dceru židovského lékaře.
A právě Věruščin starší bratr Josef, student medicíny, se stal Lenčinou první velkou láskou. Zprvu platonickou, později naplněnou. Byl však začátek roku 1939 a bylo čím dál více pravděpodobné, že se schyluje k válce. Židé pociťovali den ode dne více zákazů a stávali se nechtěnými. Emigrace se jevila jako nejlepší řešení. Dokud byl čas. Josefova rodina díky vzdálenému bratranci v Americe dokázala víza získat. Pro svoji rodinu a pro Lenku. Ta však odmítla odcestovat bez své rodiny. Mladí lidé se rozloučili s příslibem snahy o získání zbylých povolení a brzkého shledání.
,,Josefe, tohle přece nemůžu dopustit."
,,Nemáme na výběr, Lenko. Jiná cesta neexistuje."
,,To nemůžu, nemůžu," opakovala jsem stále dokola. A byla to pravda. Věděla jsem, že kdybych s ním odjela a rodičům a Martě se něco stalo, nikdy bych si to neodpustila.
,,Snad mi nechceš říct, že se mnou odmítáš odjet?" Zabořil hlavu do dlaní.
,,Ano, chci, Josefe." Dala jsem se do pláče. ,,Právě to ti říkám."
,,Co mám dělat, Lenko?"
,,Musíš pro nás všechny obstarat víza. To jsi mi slíbil...."
Třesu se po celém těle, že ani nedokážu stát. Sklesnu znovu na židli.
...
Vím pouze jedno. Rodina se neopouští. Ani ve jménu lásky.
Náhlý začátek války jejich sny pohřbil. Lenka se ocitla spolu s rodinou v Terezíně a Josef osamocený v Americe. A oba v omylu, že ten druhý zemřel. Přesto o sobě nepřestávali snít. Co jim osud nachystal a jak těžké bylo přežít?
První část knihy, kdy Lenka vzpomínala na své dětství i dospívání, se mi promítala před očima jako starý pamětnický film. Nádech minulé doby i jiná morálka lidí. Nebyla to však černobílá barva, jak je u těchto filmů běžné. Díky Lenčině výtvarnému duchu se všechno topilo v nádherných pestrých barvách. První láska, bezstarostnost a svoboda. Mladé lásce bylo ale v knize vyměřeno vlastně jen velmi málo stran. Nástup nacistů všechno změnil. Následný příběh plný zrůdnosti, utrpení a snahy o přežití měl už jen barvy šedivé a tmavé.
Lenka i Josef se ve vyprávění střídají. Lenčiny vzpomínky jsou řazeny chronologicky, od dětství po stáří. Josefovo vyprávění se týká především života v Americe. Všechno to do sebe zapadá jako skládanka.
Alyson Richmanová sepsala velmi silný příběh s upřímností i velkým soucitem. Mohl by to být jen obyčejný milostný příběh. Ale není. Autorka se nechala inspirovat skutečnými osudy. Ale i kdyby si to celé vymyslela, je více než pravděpodobné, že mezi těmi miliony lidí se takový příběh skutečně odvíjel. Uvěříte tomu zkrátka tak jako tak. Paleta s barvami nejen že knize dodává na působivosti líčení děje, ale pro Lenku značí i berličku pro přežití. Protože jak jinak by v takovém pekle mohla vydržet naživu? V čem jiném by mohla hledat světlo na konci tunelu, než ve své vášni, která nabízí neomezené možnosti vyjádření?
Ztracená manželka je nejen milostným příběhem, ale i silným vyprávěním o nezdolnosti lidské síly a připomínkou holocaustu. A na to by se nemělo zapomenout nikdy.
Autor: Alyson Richmanová
Název knihy: Ztracená manželka
Vydalo nakladatelství: Knižní klub
Rok: 2013
