Jestli vůbec někdy

Všudypřítomná šeď, špiclování, odpíraní vzdělání, poloprázdné obchody, rudá stranická knížka. Osm příběhů z doby socialistického Československa a osm českých spisovatelů, kteří připomínají, jak těžce se žilo...

Nakladatelství Euromedia v edici Listen pravidelně vydává povídkové soubory na různorodá témata, do nichž přispívají oblíbení čeští spisovatelé - naposled Jedeme na dovolenou, předtím např. Dnes ještě ne, Má mě ráda, nemá mě ráda nebo V bílém plášti. Nejnovější antologie nese název Jestli vůbec někdy a najdeme v ní povídky od Aleny Mornštajnové, Kateřiny Tučkové, Petry Soukupové, Petry Dvořákové, Michaely Klevisové, Ondřeje Neffa, Viktorie Hanišové a Marka Epsteina.

Tématem povídek je doba před rokem 1989, doba socialistické éry diktovaná pokyny ze Sovětského svazu. I tentokrát je možné pořídit povídkový soubor také jako audioknihu. Jednotlivé povídky načetli čtyři majitelé příjemných a charismatických hlasů – Sabina Laurinová, Alžbeta Stanková, Jitka Ježková a Vasil Fridrich. Každému z nich připadlo po dvou povídkách.

Úvodní povídka Aleny Mornštajnové nese název Za plotem a vypráví příběh jisté Aninky, která většinu svého života prožila za zdmi socialistického blázince, kde s velkou oddaností pomáhala sestrám a ze všeho nejraději žehlila prádlo. Kateřina Tučková přináší Modlibu za Anušku a přibližuje se v ní svému románu Bílá Voda, protože jako dějiště ji slouží stejnojmenná oblast. Píše se rok 1950 a klášter v Bílé Vodě obydluje více než 400 řeholnic odklizených politickým systémem právě sem. Hlavní hrdinka sestra Jitka pomáhá v místní škole, kde ji upoutá mlčenlivá holčička Anuška. Tíhu nevlídného rodinného zázemí, z něhož holčička pochází, pocítí sestra Jitka i na sobě, než přijde z vyšších politických míst nečekané nařízení…

Petra Soukupová v povídce Byt nechává hovořit 19letou hrdinku, která se právě provdala za čtyřicetiletého muže. Toužila uniknout nalinkovanému úděsnému řádu domova, který ji neumožňoval prožívat čas podle jejích tužeb. Milované procházky do přírody byly viděny rodinnou optikou jako zbytečné plýtvání časem. Krásný prostorný byt, do něhož se Jana přivdala, ji měl všechno vynahradit. Jenže je soužití s tchýní tím, po čem dívka skutečně toužila?

Povídka Magdička od Petry Dvořákové je nelichotivou vizitkou socialistického zdravotnictví i oslavou toho, kdo plaval proti proudu a dovezl do Československa potřebné léky na léčbu leukémii. Když malá dětská hrdinka začala trpět únavou a objevily se jí na těle modřiny, začalo pro její rodiče těžké období s vidinou velmi nejisté budoucnosti…

Povídka Michaely Klevisové dala jméno celému souboru. Jestli vůbec někdy vypráví o dospívající Olině, která se v létě roku 1988 ocitá se svými rodiči v západním Berlíně na návštěvě u rodiny otcova známého. Olina nestačí věřit svým očím, svět za zdí se zdá o tolik barevnější. Těch krásných věcí, veselejších lidí. Jaké by to bylo už se do Československa nevrátit a zůstat na Západě?

Ondřej Neff vypráví ve své povídce Dvacet devět zlodějů o slavnostním otevření nového socialistického obchodního domu Záře za přítomnosti pohlavára Lubomíra Štrougala. Hlavní hrdinové Jarda a Magda řeší nejprve pokus o sabotáž slavnostní akce a pak i velké lidské zklamání, na které jako by nebyl prostor, které se musí skrývat v koutě nikým nepozorováno, protože soudruzi dělají velký humbuk kvůli obsahu plakátu k odlákání počtu zlodějů bloumajících rozlehlým (poloprázdným) obchodem.

Plamen od Viktorie Hanišové vypráví o matce Marii a její zamlklé dceři Helence, kterou z její vnitřní uzavřenosti vysvobodí alespoň na chvíli sousedovic syn Tomáš. Pak do dění zasáhne emigrace, která fatálně rozdrobí křehkou rovnováhu.

Poslední povídka je od Marka Epsteina a nese název Kulka pro kluka. Vypráví o mladé rodině, která se vydává na výlet za sovětským známým Sašou do vojenského areálu pro mašinku do domácí vláčkodráhy. Osudná návštěva však poznamená všechny a nic po ní už nebude jako dřív…

Komunistická šeď, hloupost i krutost, kulisy socialistického života ukazují lidskou bezmoc proti státnímu aparátu v odhalené podobě. Všechna vyprávění úspěšně budují atmosféru, v níž se odehrává lidské drama, které má často velmi smutný a nevratný závěr. Snoubí se tu hluboký smutek a bezradnost.

Režim, který ničil pro něj nepohodlné osoby, ničí tady většinu postav. Ať už je to zdravotnictví, které svým nízkým standardem neposkytuje ve světě dostupnou léčbu nebo zkrátka jen zaměstnává nevlídné a zlé pracovníky, pro něž je pacient jen obtížný hmyz, ať už je to tolik oblíbený alkohol v sovětské armádě, který je tichou předzvěstí blížící se katastrofy, nebo je to zákaz dostudovat vysněnou školu. Komunismus škodil, ničil a ubližoval a autoři povídek o tom někdy napřímo vyprávějí a jindy v drobných nuancích naznačují.

Všichni čtyři interpreti s přirozenou přesvědčivostí dané povídky oživují a zvýrazňují jejich vyznění. Čtyři rozdílné barvy, přesto všechny velmi příjemné hlasy, které jako by příběh přímo prožívaly. Díky výborné intonaci, střídání poloh i dikce se posluchač ocitá na nostalgické a vesměs smutné vlně životních osudů, kterým režim (ne)zlámal vaz.

Kvalita povídek je vyrovnaná, některé by vydaly na samostatný román. Jsou přesvědčivé, uvěřitelné, jednoduše jako vystřižené z minulého života. Možná aby kompenzovaly ženskou přesilu v počtu autorek, jsou rozsahem nejdelší příspěvky právě od mužských autorů.

Jestli vůbec někdy je velmi zdařilá sbírka, která čtenáře vrací na malou chvíli do let minulých a čtivou formou připomíná, proč nesmíme dopustit, abychom se někdy ještě této době byť jen přiblížili. Mluvené slovo se povedlo bez jediné chybičky, podmanivé slovo doprovázené vkusnou hudbou přináší posluchačům skvělý prožitek.

Moje hodnocení: 90%

Autor: Alena Mornštajnová, Kateřina Tučková, Petra Soukupová, Petra Dvořáková, Michaela Klevisová, Ondřej Neff, Viktorie Hanišová, Marek Epstein
Název: Jestli vůbec někdy
Interpreti: Jitka Ježková, Sabina Laurinová, Alžbeta Stanková, Vasil Fridrich
Režie: Jan Drbohlav
Délka nahrávky: 4 h 30 min
Vydavatelství: Euromedia Group - Témbr
Vydáno: 08/2022