Hodinový hotýlek za každého režimu

Fungoval celé století. Ať už patřil konkrétní osobě nebo komunistům po znárodnění. Navzdory zákonům i politickému dění byl vždy rájem pro páry hledající soukromí k intimním chvilkám...

Hodinový hotýlek stojící na klidné samotě, obklopen krásnými lesy, je základním kamenem, na němž vystavěla děj svého druhého románu česká spisovatelka Alena Mornštajnová . Její prvotina Slepá mapa, vyprávějící dramatické životní osudy tří generací žen, se setkala s velmi kladnou čtenářskou odezvou a byla nominována na Cenu Česká kniha 2014. Druhá kniha Mornštajnové má název Hotýlek a prostřednictvím rozvětvené rodiny Mánesů, která vlastnila jeden malý útulný hotel, dělá stručný průřez českými dějinami minulého století.

Víc než samotnému ubytovacímu zařízení se tak román věnuje postavám, které hotel vlastnily a po znárodnění komunisty v něm alespoň dál správcovaly. Tím, kdo ho v době první republiky založil, a kromě běžných ubytovacích služeb v něm brzy začal potajmu pronajímat i útulné „hodinové“ pokoje pro záletníky, kteří si chtěli užít se svými milenkami či milenci, byl Leopold Mánes.

Roky plynou a splývají v lavinu, v níž je po čase těžké rozeznat jednotlivé události, i když se svého času zdají významné a nezapomenutelné. Ale na rok šedesát osm lidé, kteří ho zažili, nemohli nikdy zapomenout a vzpomínali na něj jako na rok zmařených nadějí. Začátek roku přinesl příslib svobody a naději, že se dá žít i jinak, důstojněji, bez lží a pravidel, jimiž se nikdo nechce řídit. Konec léta ale ukončil marné snění, že velký východní bratr nechá svého malého vazala vykročit vlastní cestou. Václav si šedesátý osmý rok pamatoval i jako rok, kdy se Luciin stav ještě zhoršil a kdy na jeho ramena plnou silou dopadla tíha zodpovědnosti, protože umřel děda Leopold.

Mornštajnová ovšem celé vyprávění stáčí okolo Leopoldova vnuka Václava, který se narodil během druhé světové války, právě v den, kdy mu nacisté zabili otce. Do Václavova příběhu se zároveň intenzivně prolínají i osudy těch, kteří hráli v jeho životě důležitou roli. Ať už zmíněný děda Leopold, babička Majka, maminka Štěpánka – okolím považována za černou vdovu, nebo provozní hotelu Marcelka, která kromě všech povinností poskytuje v hotýlku bokem i placené lechtivé služby, či teta Marie, která se dá k cirkusu…

Mornštajnová nebuduje román na obvykle volené jedné hlavní zápletce, ale čtenáři podsouvá mozaiku různorodých a přesto víceméně propojených osudů, které jsou do velké míry ovlivňovány dějinami - válka, totalitní režim či později sametová revoluce. A samozřejmě tím, co patří neodmyslitelně k člověku a životu – láska, rodinné vztahy, nenávist, zrada, dilema volby, nemoc, sobectví, šťastné náhody, vina či (ne)odpuštění…

Jak mi nedávno napsal jeden kamarád – každý člověk je hříšník, ale jen málokdo si to sám sobě dokáže přiznat… a Mornštajnová jako by to potvrzovala. V tak široké plejádě postav nenajdete ryze kladného, ničím nezkaleného hrdinu… protože v životě zkrátka není nic jednoduché, černé nebo bílé, nikdo není jen dobrý nebo zlý …a některá rozhodnutí tak či tak někomu vždy ublíží…

Autorka vypráví milým, laskavým jazykem, navíc disponuje bohatou slovní zásobou, která vyniká i skrze její úsporný styl. Děj posouvá svižným tempem vpřed, nesnaží se dojímat, naopak se zdařile vyhýbá jakýmkoli soudům – nechává čtenáři volný prostor k vlastním názorům na postavy i nastolená dilemata.

Hotýlek je čtivou rodinnou ságou a velmi dobře propracovaným románem, z něhož přímo dýchá to, že je „český“. Doporučuji.

Moje hodnocení: 85%

Autor: Alena Mornštajnová

Název: Hotýlek

Počet stran: 319

Nakladatelství: Host

Vydáno: 5/2015

Děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum za poskytnutý recenzní výtisk.