Černooké Zuzany

Květina od muže pro ženu obvykle vyjadřuje pozitivní emoce. Ale nebývá to tak pokaždé. Někdy může být jedna květina symbolem nejhoršího zážitku v životě…

S květinou je spjat i motiv románu Černooké Zuzany, pod nímž je autorsky podepsána americká novinářka a spisovatelka Julia Heaberlin. Jejím prostřednictvím se čtenář dostává do příběhu pohybujícího se na pomezí psychologického románu a detektivky.

Hlavní hrdinkou knihy Černooké Zuzany je Tessa Cartwrightová - žena, která před sedmnácti lety jen se štěstím přežila svoji vlastní smrt. Tehdy byla pohřešována, a pak nalezena polomrtvá na poli mezi pohozenými ostatky a kostmi dalších žen. Tesse zůstaly jen velmi mlhavé vzpomínky na to, jak se tam dostala, a co se událo. Každopádně vrah těchto žen, tiskem přezdívaných jako „Černooké Zuzany“ - podle lučního kvítí, které okolo jejich „hrobu“ rostlo - byl policií brzy dopaden, soudem usvědčen a poslán do cely smrti. Jenže byl to skutečně on??

Nyní, o šestnáct let později, kdy se blíží termín popravy a Tessu kontaktují právníci snažící se zprostit svého klienta obvinění, sílí v Tesse vnitřní rozporuplné pocity naplněné pochybnostmi o skutečném pachateli. Léta je potlačovala, ale s tím je už konec. Vrhá se do spolupráce s týmem právníků i forenzních vědců, a kousek po kousku rozkrývá konečně po dlouhých letech pravdu…

Julia Heaberlin usazuje čtenáře už první větou do plně rozjetého vlaku. Nejspíš si tak zpočátku budete připadat jako opozdilci, kteří něco propásli. Dílčí informace ale postupně z jednotlivých stran připlouvají, takže není třeba propadat beznaději. Je evidentní, že je to autorčiným záměrem. Mlžit před čtenářem a působit trochu zmatečně.

Vypravěčský styl Heaberlin je právě v tom dosti specifický - na mnoha místech působí chaoticky, těžkopádně a tam, kde by mohla být stručná, je až zbytečně zdlouhavá. Jenže… Zazlívat jí to nelze, protože právě i tyto aspekty přispívají k tomu, že je na druhé straně značně překvapivá a nepředvídatelná. S její schopností jednou větou naprosto změnit dosavadní plynoucí směr, tak není nouze o dějové zvraty. A s hlavní hrdinkou Tessou je to obdobné. Ačkoli její profilace míří do hloubky, zůstává pro čtenáře z valné většiny nepoznaným územím s mnoha překvapeními.

Samotný děj je vyprávěn prostřednictvím Tessy ve dvou časových úrovních - „tehdy“ a „teď“. Obojí se dokonale propojuje a po kouscích rozplétá klubko tajemství. Heaberlin se zaměřuje na vhled do traumatem poznamenané osoby a na křehkost vlastních vzpomínek. Pasáže hrdinčiných sezení u psychiatra jsou navíc okořeněny hrou „na kočku a myš“, kdy se právě nejvíce projevuje neuchopitelnost samotné Tessy.

Za zmínku pak ještě stojí vysvětlení českého názvu titulu. Ačkoli se u nás běžně nazývají černookými Zuzanami jiné květiny, než ty spjaté s dějem a objevující se i na přebalu knihy (tady známé jako třapatka srstnatá/ rudbeckia), použila překladatelka Bohuslava Nováková jejich pojmenování kvůli zachování koheze textu a smysluplnosti i pro rudbeckie, resp. přeložila název doslovně.

Černooké Zuzany jsou zajímavým počinem se silnou atmosférou a překvapivými momenty, který rozhodně stojí za přečtení.

Moje hodnocení: 80%

Autor: Julia Heaberlin
Název: Černooké Zuzany / Black-Eyed Susans: A Novel of Suspense
Počet stran: 384
Nakladatelství: Omega
Vydáno: 1/2017