Proč (ne)vstupovat do manželství a (ne)mít děti? II.

Je manželství jen „papírová“ instituce? Je lepší žít na hromádce? Jakou váhu má v dnešní společnosti to, že jste aktivní matkou/otcem? Má smysl mít děti? Jak na Vás pohlíží stát.

  V minulé části jsme probrali ekonomickou otázku této oblasti, dnes se zaměříme na oblast fyzickou, psychologickou a možná trochu analytickou.

  Kdysi byla spořádaná rodina základ státu. Do fungující rodiny dle názoru mnoha lidí nutně nemusí zapadat manželství. Avšak manželství a rodina představují určité kulturní a společenské vztahy. Také prezentuje určité zázemí a jistoty pro osoby, které do takové skupina patří. Tento vztah však nutně vede všechny zúčastněné k nějakému závazku a tím způsobem i k omezení určitých osobních svobod pro zisk takové skupiny.

  Bohužel i naši politici si instituci manželství pletou s jakou si byť trvalejší a dlouhodobější placenou službou dávající jim jaké si jistoty uvedené v textu výše. Dávají tak jasně najevo, že spořádaná fungující rodina není již státem žádána. Naopak je to chaos vztahů a jistot. Oni jsou to vlastně spíše nejistoty, protože jakou jistotu Vám může dát člověk, který už jednou porušil slib a ve své podstatě z obchodního slovníku porušil podmínky smlouvy a tuto tak zrušil. Jaký zisk můžete dosáhnout s takovým člověkem.

  Dnes totiž není tlak na štěstí a radost pro všechny. Je lepší uspokojit svoje ego, je důležité mít osobní úspěch a cestou za ním zničit co nejvíce lidí kolem sebe. To platí i v osobních vztazích a vztazích partnerských.

  Věřím tomu, že každý by chtěl zažít ten nejlepší partnerský a tím vlastně manželský vztah. To bohužel stylem já jsem tu, jsem někým, a co jsi ty naplnit nelze. Člověk totiž ve vztahu nemůže být šťastný, pokud nebudou šťastnými lidé kolem něj. To lze způsobit jen tak, že budu přemýšlet o jejich štěstí. Když se totiž člověk podívá do minulosti i současnosti a podívá se na lidi, jenž se uchovali v paměti a přežívají i dobu, v níž se tlačí na osobní úspěch, jsou ti, jež položili svůj osobní úspěch a štěstí na oltář úspěchu a štěstí jiných. Stejně tak je to v partnerských a manželských vztazích.

  Další problémem manželství a rodiny je, že ve své podstatě již dnes ani neexistují, protože je – li mu rovno registrované partnerství, pak manželství neexistuje, ale je to jen další z modelů registrovaného partnerství. Nevím, zda se někomu takový model líbí. Jen jsem si zkusil představit, že jen spojím siluety dvou mužů nebo dvou žen co vznikne. U dvou žen, i když vznikne hezká silueta protáhlého srdce, ve své podstatě nemůže dojít ke spojení (sblížení srdce na srdce). Marně přemýšlím, proč by tedy měli být lidé jako muži a ženy. Nedocházím však jiného výsledku, než pro dokonalé spojení muže a ženy v jeden celek, jak ať se to někomu líbí nebo ne je popsán v knize knih, jež se snad neobjevila v anketě kniha mého srdce k naší škodě, ale to už je jiná kapitola.

  Mnozí na tomto základě řeknou, že pro založení a fungování rodiny není potřeba uzavřít manželství. V určitém směru se dá o tom polemizovat a částečně i možná souhlasit. Manželství velmi úzce symbolizuje jednotný celek dvou osob, dokud nás smrt nerozdělí. Pro čež nacházím zase oporu v knize knih. Opustí muž své rodiče, přilne ke své ženě a budou jedno tělo. To u vztahu druh družka nelze zcela naplnit, protože když se vám to znelíbí, můžete odejít bez toho, abyste nutně museli podniknout další kroky k rozdělení vztahu, nejsou nijak vázáni. S manželstvím je to trochu jinak.  Následující příklad jen názorně ukazuje tento stav.

  Dejme tomu, že si chcete koupit koláč. Jsou dvě možnosti. Buď si koupím koláč, který znám a také vím, že jej sním a taky jej potom ve skutečnosti s ním To je příklad spořádaného manželství, do kterého jsem vstoupil. Nebo si můžu koupit koláč, jenž jednak neznám a jednak je tak velký, že vím, že jej nesním. Takový koláč si koupím s tím, že jej potom možná nedojezený nechám, aby se dorazil někdo další. To je partnerský vztah, který není založen na manželství a neomezuje tak vaši svobodu kdykoliv jej nechat dalšímu (opustit partnera). To je partnerský vztah, kdy se rozhodnu do manželství nevstoupit. Chci se tě zeptat, zda si také do takto odloženého koláče (odložený partner) kousneš? Je mi tě líto, pokud to chceš udělat podobně. Je potom těžké již zpětně sehnat ten vhodný koláč. Navíc si stejně stále vázán k tomu koláči prvnímu.

  K tomu se přidá negativní aspekt vztahů mimo manželství, že se stupňuje množství zpráv a informací o tom, jak otčím, přítel či druh matky nějakým způsobem zneužívá děti. Jsou i případy, kdy dojde k nezvládnutí agrese vůči dítěti a končí to smrtí. Předpoklad je, že mnohdy dítě, které právě nepochází ze závazného svazku, nepřiroste k srdci jednoho z partnerů nebo nového partnera v daném vztahu. Samozřejmě není to jen otázka mužů, ale stále více se to týká i žen.

  Tak přemýšlím, v čem jsem jiný, když mám rád svoji ženu, že miluji své děti a vážím si toho, že to tak může být. Jak jsem šťastný, že jsem mohl uzavřít plnohodnotný vztah manželství, který nebyl ještě v té době znehodnocen jinými vlivy a druhy vztahů. Že si chci pořídit vlastně ten správný koláč.

  Ovšem je politováníhodné to, že státu a politikům na Vás vůbec nezáleží.  Potom jen čtete, že porodnost klesá, každá rodina má max. jedno dítě. Tlak na osobní úspěch a politika vede k současné bídné situaci v rodinách, v manželstvích, v rozvodovosti atd.  To čemu však dávají mocní tohoto světa, již jednou v minulosti vedlo ke zkáze.

  Je teď na Vás jakou cestou se rozhodnete jít navzdory vztahu státu k Vám …...