Minulý týden prý v novinách vyšel článek o studentech z mé 'rodné'
střední školy, kteří vyhráli programovací olympiádu. V rozhovoru měli
poděkovat za vědomosti svému učiteli na ZŠ a zároveň označit počítačově
orientované předměty a studovaném gymnáziu za slabé.
Na maloměstské poměry docela ostuda.
Článek
jsem nečetl, ale situaci si umím docela konkrétně představit. Z
gymnázia jsem pryč asi 12 let, ale zpětně na něj moc pozitivně
nevzpomínám a z dnešní životní zkušeností si uvědomuji, jak nejen mne
neschopnost některých vyučujících poškodila.
Pracuji jako programátor v anglicky mluvícím prostředí německé firmy. Německy jsem se ve škole učil asi šest let a neumím skoro nic.
Poslední hodiny ve 'čtvrťáku' vypadaly tak, že nám učitelka pustila německý film, pak ho česky přeložila a nakonec česky zkoušela jeho obsah.
Nemyslím si, že bych tenkrát byl příliš drzý a k učitelům neměl respekt, ale i já si dovolil napsat slovíčka na celou tabuli a pak se z nich nechat vyzkoušet.
Angličtina měla zase jiné příhody, angličtinářka byla obrazně o lekci před námi a dodnes mne jako odstrašující příklad pedagogického 'umu' provází příhoda, kdy se spolužákyně naučila článek nazpaměť, aniž by mu jakkoliv rozuměla text odrecitovala, aby nám pak byla následně po zbytek hodiny dávána za vzor zodpovědného přístupu.
Měl jsem štěstí, že mne rodiče poslali jako výměnného studenta do světa, kde jsem se anglicky naučil sám.
Když jsem po návratu v kompletně jiné školní instituci prováděl státní zkoušku z jazyka a ptali se mne na výuku na mé střední škole, můj skromný, leč kritický názor
měl takovou odezvu, že na mne další půl hodinu křičeli, co si to dovoluji. Dodnes jsem nepochopil proč, jestli byla uražena učitelské nedotknutelnost, nebo jestli v tom byly nějaké příbuzenské vztahy ...
A počítače ? Přínos toho, že jsme byli zkoušeni z pořadí menu v T602, je pro to, co mne dneska živí, opravdu zanedbatelný... Co asi ten člověk učí dneska ?
Nějak jsem se tím proplácal, mám práci, která mne uspokojuje a baví, ale je to spíš shoda náhod a hlavně tisíců hodin a nocích strávených za monitorem.
A právě proto, že se pohybuji mezi vzdělanými a kulturními lidmi, vidím ten rozdíl, když někdo od mala umí dva/tři světové jazyky a jeho celkové vzdělání je na úrovni,
která v Čechách v mou dobu byla nemyslitelná.
Bohužel, ještě dnes je možné na daném gymnáziu dostat na oba dva jazyky a počítače stejné vyučující nebo jejich obdobné typy, a víceméně je do života 'vymalováno', právě se nejspíš tvoří další zbytečný administrativní (nejlépe státní) úředník.
(Zaměřuji se na svůj konkrétní obor, předpokládám, že spolužáci s dnes jiným profesním zaměřením na své studium pohlíží podobně).
Když přemýšlím nad tím, jak moc taková přehlídnutelná 'byrokratická maličkost' ovlivňuje do budoucna kariérní životy mladších studentů, lidí, z nichž pořád ještě některé znám, bez nadsázky mi běhá mráz po zádech.
Tímto nechci znehodnocovat práci a poslání těch kantorů, kteří mne odborně i osobnostně obohatili a kterým za to děkuji. Je jich ale menšina.
