Jak mě vykořisťovali v Holiday Inn Norwich I.

„Přátelé, dnes bude krvavý zasraný žádný kšeft (bloody fucking no business), jdeme hrát cibulový petanque“. S těmito slovy šéfkuchař Holiday Inn Shaun rozráží dveře svého panství a dodává cosi o čtyřech „pitomých krvavých“ hostech

X+Busy kitchen, kuchari se otácejí.

„Shelly jela do Nottinghamu a já mohl jít na Menju (Manchester United)“. Norwich City, bez naděje na udržení v nejvyšší lize doma hostí Reds, beznadějně třetí za Arsenalem. Do poslední chvíle jsme čekali, jestli se slavný klub u nás před zápasem ubytuje, ale nakonec dostal přednost Hilton na letišti. Norwich Canaries ten večer senzačně Reds porazili 2:0 a to se pak slavilo ještě několik dní. Zasr… život, pokračuje Shaun a přidává spoustu nepublikovatelných výrazů.

Můj slovník je opět o něco bohatší, dělám si zápisky. Už vím co je to freak, bloody bastard, bloody shit, cauliflower, dickhead a další. Jen jeden výraz patří mezi ty slušné. Shaunův zjev ne tak úplně koresponduje s jeho vybraným slovníkem. Je to maličký, podsaditý a usměvavý tlouštík, žádný rambousek. „Stejně si zase dají fish & chips, kvůli tomu tady nemusím zevlovat“ nadává dál. Ze studené kuchyně na mě mává Virgilio vidličkou s napíchnutým rybím okem a zve k degustaci. Šklebí se při tom náramně. Viděl jsem je i s Crisem jak hned po návratu z Londýna upalují do kuchyně s rybou, která vypadá, jako by ji člověk zrovna vytáhl z akvária s okrasnými rybami. Celá duhová do fialova. Rybička, která plave jen ve výsostných Filipínských vodách, tedy tam odkud Cris s Virgiliem pocházejí. Přivezl jim ji nějaký příbuzný po návštěvě domova. Po třiceti šesti hodinách strávených v zavazadlovém prostoru letadla, už chudák ryba nevypadá moc svěže. Na chuti jí to zřejmě neubralo. Naopak, pravděpodobně získala to správné aroma, soudě dle blaženého výrazu, s jakým rybu konzumují.

Loupám tedy cibule a jdeme hrát petanque. Vzhledem k tomu, že kuchyně má na délku kolem dvaceti metrů, je místa dost. Kolem prochází duty manager hotelu David, nevěřícně kroutí hlavou a jde na cigáro. Kolem půl osmé doráží první objednávka, klení nebere konce. Fish & Chips - dvakrát. Vteck, dal by jsi si zasr… rybu s hranolkama za sedmnáct liber, když si můžeš dát svíčkovou Stroganoff? Rozčiluje se Shaun a obrací se na mě s řečnickou otázkou. Ne, odpovím po pravdě a spokojeně trávím obří porci Stroganova. Tu, kterou mi Shaun asi hodinu před tím, naservíroval na ochutnávku.

Z baru se ozývá hluk, to když se štamgasti z teletextu dozvídají, že Norwich City vede 1:0. Shaun poroučí rundu a šéf restaurace John na rozkaz shora pouští domů zbytečný personál restaurace. Stejně dnes už nikdo nepřijde, všichni hýří ve městě a zřejmě tam zůstanou až do rána. Shaun to také balí, ale ještě před tím zvedá zvonící telefon. Jeho nevěřícný výraz se pomalu mění ve výraz pobavení a končí hurónským smíchem. Nějaká slečna právě volá do kuchyně a shání majitele hotelu Johnnyho Fountaina. Pro pořádek – Johnny je „zástupce druhého kuchaře“ a tímto způsobem se zřejmě snaží balit holky. Moc mu to nejde, ostatně dva a dvaceti stounový pořez už spadá do kategorie hroch. Že nevíte, kolik je dvacet dva kamenů? Pomůžu vám. Jeden kámen je přesně čtrnáct liber ;-) Johnny má smůlu, že telefon zvedl zrovna Shaun. Druhý den se už na Johnnyho účet baví celý hotel.

Já jsem ostatně také poměrně populární. Na recepci v hotelu o sto čtyřiceti pokojích, kde je vše pozlacené a plné zrcadel jsem se hned první den hrdě prohlásil za jejich nového zaměstnavatele. Kdo ví, jak je v angličtině blízko zaměstnanec a zaměstnavatel, pochopí hned... Výkon hodný inspektora Clouseau. Recepční mě bez hnutí brvou, posílá tam, kam patřím. Do kuchyně k myčce na nádobí, kde trávím už druhý měsíc.

Dnes už jen setřít, uklidit (po dnešní směně je to poměrně dobré, nejvíc nepořádku nadělá Johnny) a hurá domů, kam dorazím kolem půlnoci. Přilehnu si ke Kláře, která pro změnu pracuje od rána do tří hodin odpoledne. Po svižné půlhodinové jízdě na kole usínám kolem jedné v noci s tím, že mě Klára brzy ráno bude budit, abychom se aspoň na pár minut viděli než půjde do práce. Musíme to vydržet, příští týden v pondělí máme společný den volna.

Omlouvám se za "trochu ostřejší slovník" zkraje, je to jen pro větší "autentičnost"...

V příštích článcích o tom, kdo jsou Banana Boys, co se stane, když kuchař zapomene uvařit přílohu pro 140 hostů, jak se pracuje s vojenským kuchařem z válečné ponorky jejího Veličenstva a kolik toho průměrně ke snídani sní hráč Newcastle United.