Zas o „kruh“ blíž

Začala jsem s přípravami na hektický olympijský únor. První bod na programu- palačinkárna. Byla jsem krok od ukončení spolupráce. Jsem neoblíbená, málo se usmívám na hosty a pracuji pomalu. Docela velké sousto na „usměvavou a pracovitou Mgr“. Šéfová nám udělala přednášku, jak je všechno špatně. A já vyjádřila názor, který byl z jiného soudku. Bohužel jsem zůstala ve „výměně“ osamocena. Kolegyně z Japonska na neoprávněnou kritiku jen přikyvovaly a ještě děkovaly. Jiný kraj, jiný mrav- možná i proto jsem tak neoblíbená.

Rozpis hodin - unor

Záchrannou variantou k úniku měla být nová práce. Přihlásila jsem se tedy do služeb VANOCu, organizačního výboru her. Už jsem se viděla na nějaké veledůležité pozici, kterých měli jistě pro poslední příchozí k dispozici desítky. Zmrazila mě už klimatizece ve výukové mísnost. Pozice kontrolora parkovacích karet ve mě nedokázala probudit dostatečnou touhu, stát se přímou součástí olympijské myšlenky. Práce se nebojím, ale v rámci zachování zdraví, raději budu pracovat pod střechou a ještě nějakou tu palačinku „zkousnu“. Už takhle musím z té klimošky léčit opět rumem. Pracovní vypětí rozložím v únoru mezi palačinky a úklidovou četu. Úklid bude na prvním místě. Pracuji pro Rickyho, kterého řídí Pat. Na krku máme kartičku zaměstnance v názvu cosi s hmyzem a na smlouvě cosi s úklidem. Dnes nám přibyli noví supervisoři, kteří se vyrekrutovali z našich řad, takže na dělnické práce nás je míň. Tím se vysvětluje nápis na šnůrce a motivace je jasná- musím být pilná, alespoň jako včelička.

Do Whistleru se pomalu, ale jistě začíná navracet život. Přijeli k nám kluci z bezpečnostních složek. Ubytovnu (stavební buňky „ozdobené“ megaplakáty se sportovci a olympijskámi symboly) pro ně postavili ve čtvrti Rainbow. Myšlenka sestěhovat všechny složky do jedné lokality, mi přišla dost bezpečnostně nešťastná. Dalšího zděšení jsem došla v okamžiku, kdy jsem ochranáře začala potkávat v autobuse. Jezdí na mojí lince. Já čekala hrdiny z TV seriálu, ale oni spíše zapadali do škatulky stavebních dělníků. Pak jsem se dostala k informacím „přísně tajné“ a podle zprávy, jsou i jiné lokality (na opačném konci střediska). Tam se dají potkat i fešáci z FBI. Takže asi bude o vše postaráno. Nad Whistlerm začala kroužit policejní helikoptéra. Že by mapování terénu?

Přeci jen nezůstanu úplně stranou olympiádě. Byla by škoda, nevyužít příležitosti a nechat si ujít sportovní klání „live“. Zakoupila jsem lupeny se speciální slevou pro místní občany, na dva běžecké závody- skiatlon a padesátku. Tak trochu sázka na jistotu. Dalo by se říct dle předpovědí odborníků i laické veřejnosti. Už formujeme český pluk. Na sponzory a osobnosti budeme mávat z tribuny „stojáků“. Na trať nás prý nepustí. Já osobně vyrazím v našich barvách. Z libereckého šampionátu jsem ušetřila dva otisky české vlajky a hadrovou repliku zakoupila před odjezdem za oceán. Poštou mi za velkou louži putují červeno- modro- bílé nášivky. Bunda a čepka červená, modré rifle a hlavně ÚSMĚV NA RTECH, kde vyniknou bílé zoubky (to jsem „trošičku“ ujela, ale bílého nic nemám).

Se sněhem to ve Whistleru není tak zlé. To spíš snowboardisté a „akrobati“ budou mít areál podobný tomu ve Štítech. Dole v Creekside to minulý týden nebyl sice žádný zázrak, ale o tratě se bát nemusíme. Zítra pro vás a za vás otestuji, zda došlo k nějaké výrazné změně :*))