XXI olympijských vět

Další zimní olympiáda klepe na dveře. Mám několik skromných přání a doufám, že se mi vyplní. Pokud by bylo možné přesunout se v čase o čtyři roky dopředu a v prostoru do Soči, nemusela bych se vůbec prvním bodem zabývat. Stačil by jeden telefonát a „dešti a větru“ by bylo poručeno.

Stavime, abysme mohli slavit

Kam ale volat v Kanadě? Křičím tedy do všech světových stran: Pošlete nám prosím studenou frontu a k tomu na 14 olympijských dní sluníčko a my si to všechno tady necháme i na paraolympiádu v březnu. Mohlo by to pomoc nejen při hrách, ale také zachránit letošní bídnou sezónu. Leden 2010 byl jeden z nejhorších, co se týká výdělků hoteliérů i restaurací za dlouhá léta zpět.

Ale dost už negativ, pokračovat budu jen pozitivy a jistotami. Než mě únorová rošáda zaměstná natolik, že budu mít čas jen spát a pracovat, ráda bych popřála všem závodníkům hodně štěstí. Palce budu držet hlavně našim. Jarda prý už ví jak na to a tak doufám, že se všichni „proskáčeme“ co nejdále - hop, hop, hop! Zůstanu u bruslí, akorát protáhneme nože. Mám takové tušení, že holkám se bude v hale u vancouverského letiště dařit zatraceně dobře. Další medaile snad zacinkají na místě, kde by zima byla zapotřbí nejvíce- v Cypress Mountain. Pomalu se přesouvám k nám, do hor směr Whistler. Na Olympic Park s běžeckými tratěmi a skokanskými můstky budu posílat energii den co den. Běžci určitě nezklamou, sdruženáři by se mohli blýsknout, biatlonistům přeji dobrou mušku a skokanům „šťasný“ vítr. Pak ještě zbývájí sjezdové tratě v Creekside. Nebrali byste, kdyby pro nás byly třeba, třeba- zlaté, při nejhorším stříbrné?

Takže na medaile mi to vyšlo asi tak,... no dost – v Kanadě říkají tomuhle programu pro snílky „I BELIEVE“ a běží nám na to reklama v TV :*))