Volám na pomoc všechny svaté

Tak nakonec to počasí asi nebude nepřítelem číslo jedna. Po prvním dni „olympijského“ jízdního řádu, mám pocit, že bude spíš záležet na tom, kdy se řidiči brigádníci zaškolí. Od 1. února jezdí autobusy do všech koutů Whistleru, i těch nejodlejhlejších, v desetiminutových intervalech. Na takové navýšení dopravy bylo zapotřebí najmout zajisté nejednoho brigádníka.

Vypravila jsem se po ránu, ještě rozespalá do rachoty. Na zastávce bez čekání. Únorová lítačka se nemusí „projíždět“ u řidiče přes magnetickou čtečku a tak jsem jen ukázala kartičku a usedla do vozu. Dneska nebylo výjimečně přetopeno. Jinak běžná teplota v místní MHD + 30 a víc. Připadala jsem si jako královna, neboť jsem byla ve vozidle sama, samotinká. Zaposlouchaná do Plíhala jsem v poklidu poklimbávala. Bydlím v odlehlejší části Whistleru, takže ráno můžu cestou do práce ještě nějakou tu minutku dospat. Do stavu bdělosti mě dostala třetí zatáčka u Green Lake. Tedy normálně tam zákruta není, ale pan řidič cosi hledat a tak se stalo řízení druhořadou záležitostí. Nevím jestli našel nebo si jen uvědomil, že jede tím nesprávným směrem. Každopádně jsme se vrátili do našeho pruhu a já pak až do Village oka nazamhouřila.

Mým cílem byla residence Marquise v Upper Village. To znamená v praxi na konečné přesednout z trojky na šestku. Jenže ta moje šestka se vydala nesprávným směrem. Osmělila jsem se zeptat školitele, který dohlížel na řidiče brigádníka, kudy že nás to žene. Uklidňoval mě, že se nespletl- cíl cesty nezměněn- tedy Upper Village. Když jsem po 15- ti minutové prohlídkové jízdě po VILLAGE opět přesedala na terminálu do další šestky, doufala jsem, že tím okružka skončila a já se ještě dneska do cíle dostanu. Další řidič začátečník (tentokrák bez školitele) nereagoval na mé znamení a nakonec mi zastavil o dva baráky dál, než jsem původně chtěla. Štěstí, že vždy chodím s dostatečnou rezervou. Dneska jsem jí skoro celou vyčerpala.

K večeru mě čekala cesta domů. Do celodenní aktivitě v úklidové četě, jsem byla trošičku unavená. Procitla jsem ale hnedka při nástupu do vozu. Praktikant a hnedka dva rádcové!! Dojela jsem v pohodě. Chlapci jen úplně vynechali jednu zastávku a dvakrát nereagovali na signál k výstupu.

Štěstí, že s tím tréninkem kluci začali už dnes, mají tak 12 dní na to, aby se vyjezdili :0))

PS: Připomíná mi to trošku příběh vyprávěný kolegyní z cestovního ruchu. Cestou do Francie se Karel svěřoval Karlovi, jak jede s autobusem prvně mimo město. První půlka autobusu, která to měla na plné grády a LIVE doufala, že to není zároveň cesta poslední.