Rozpustili nam firmu

Takove zamestnani, jako jsem mela posletni rok v bajecne francouzske firme XYY uz nikdy nenajdu.  Socialni jistoty, ktere nam chlapci od galskeho kohouta poskytovali byly nadstandardni. Akorat jsme se “motali” ve spatnem oboru. Stavebnictvi utrpelo v dobe ekonomicke krize cetne rany a tak nam v lete, z cista- jasna (po roce bez aktivity- a byl to prave onen bajecny rok, ktery jsem tam pusobila ja) zavrela francouzska matka nasi ceskou sestru. Zamackla jsem slzu, mozna i dve.

Byla to firma, kde jsem si dokazala predstavit svou budoucnost. S radosti bych varila kavu pro generala, treba az do duchodu . Tedy “varila” je asi silne slovo. Protoze kavicka byla zakladnim pilirem spolecnosti,  meli jsem na jeji pripravu to nejlepsi co lze na ceskem trhu sehnat-  kvalitu podporenou Jamesem Bondem. Napoj nemohl nikdy selhat, tedy pokud se zachoval postup z navodu k pouziti- vlozte NOVOU kapsli, pod zasobnik pripravte hrnicek, stisknete stacitko se symbolem salku pro START a stejne tak pro STOP. Jednoho krasneho dne se mi z nepozornosti (mozna podvedome setreni nakladu firmy v dobe ekonomicke krize) podarilo “protocit” jednu kapsli dvakrat.  Vinou nepriznivych konstelaci hvezd se mi to povedlo zrovna ve chvili,  kdyz si o kavu “volal” general- ze vsech nejvyssi. I Mr. Bond se nekdy sekne :)) 31. cervencovy pracovni den jsme si udelali posledni salek nefalsovane kavy, vratili klice od kancelare a museli si shanet novou praci.

Rekla jsem si, ze budu opet hledat ve frankofonnich vodach. Nahozeno jsem mela docela dobre. Firma, kterou jsem si vybrala se teprve na ceskem trhu rozjizdi. I obor pusobeni mi byl hodne sympaticky. Jenze chyba lavky, “Desetibojari” si ulovili uplne jinou rybu :((. A tak nezbylo nez znovu zapremyslet, kde bych mohla uplatnit sve “know-how” s kavovymi zrnky.

Vyhrala to Kanada. 14 dni po podani zadosti o pracovni vizum, jsem si sla na ambasadu vyzvednout rozhodnuti o udeleni ci neudeleni vyjezdni povolenky. Byla jsem lehce nervozni, ale vysledek byl nadmiru uspokojivy. Vizum jsem ziskala a jako bonus povazuji skutecnost, ze jsem se jeste “vesla”, i po 30. narozeninach, do program “Mobilita MLADEZE”. Mam takove tuseni, ze mi budou Kanadani hodne sympaticti :)) Muj bratr to sice okomentoval slovy, ze museli nekde udelat chybu – narok na MOBILITU mi priznal, ale na MLADEZ pry uz hooooooodne dlouho nedosahuju. Takze si to moooooooooooc uzivam.

Prave balim a v utery brzy rano zacina ma pracovne- dovolenkova cesta. Vybrala jsem si Vancouver. Puvodne jsem chtela do Quebecu, ale tam by se mi asi nepodarilo splnit bojovy ukol c. 1.. Vzhledem k tomu, ze v CR nemluvi anglicky uz jen slepice u nas na ekofarme a ja, rozhodla jsem se s tim poprat v anglofonni casti Kanady. Snad se za rok zadari. Mirim do Whistleru- jednoho ze stredisek ZOH. Snad brzy najdu jak praci, tak bydleni. Pro pripad nouze jsem pribalila spacak, varic, rendlik a stan koupim v nejblizssim sportovnim kseftu. Prozatim jeste neni dostatek snehu na stavbu iglu :))