Pět pilířů islámu

Po měsíci od příletu jsem konečně dospěla do fáze „pravá delegátka“.  Ze všech zaslaných částí povinné kamizolky mi byla pouze sukýnka. Ostatní oblečky musely projít změnami.  Halenka à la žabička byla odlehčena o rukávy, jelikož léta trénované paže napínaly látku ze zcela neelastického materiálu víc, než bylo zdrávo. Dlouhé kalhoty jsem vzhledem k materiálu 100% PES uložila zpět do tašky s nápisem VŠE PRO MUŽE a kabátek skončil na stejném místě.  Byla jsem oblečená jak se sluší a patří.

Než klienti opustí letiště, dozví se od delegáta nejdůležitější informace. V pátek jsem chtěla být vtipná a uvítala jsem nové rekreanty následovně: "Tak jako je islám postaven na pěti pilířích, tak se i vám dostane pět základních informací před odjezdem do hotelů".

Začala jsem jako tradičně upozorněním, že pokud budou chtít prožít příjemnou dovolenou, není úplně nejlepší nápad pít vodu z vodovodního kohoutku. Volně jsem přešla k času.  Letos je v Tunisku poprvé stejný čas jako v Evropě.  Domorodci si na to ještě nezvykli.  Nemalá část tuniské populace má pocit, že dělá o hodinu navíc.  Není to však jen problém plebejců, ale i aristokracie. Ve vedení tuniských aerolinií ještě neopravili, tedy spíše nevymazali z nahrávky informaci o změně času. Tak si cestující nejdříve seřizují čas o hodinu dopředu a po přistání pěkně o hodinu zpět.  Bod číslo 3: musím všem připomenout, že při ubytování budou potřebovat tu část voucheru,  kterou jsme jim vrátili  a budou muset vyplnit příjezdovou kartu pro místní policii.  Dalším pilířem je zmínka o trezoru.  Pak ještě jaký je aktuální kurz a kde měnit peníze.

Nejdůležitější informací zůstává bezesporu termín informační schůzky s delegátem v destinaci.  Já počítala do pěti a měla jsem splněno schůzka- neschůzka. Popřála jsem krásný pobyt a dala pokyn k odjezdu. Chvátala jsem teorii o pěti bodech šířit do dalšího vozidla. Jenže v tom okamžiku mě osvítil sám Alláh. Udělala jsem otočku o 180 stupňů a hnala se po parkovišti za právě odjíždějícím busem. Bylo asi 40 ve stínu.  S naloženou pracovní taškou a v botičkách na podpatku jsem si vzpomněla velice rychle na staré dobré časy atletických tréninků.  Konkrétně se jednalo o letmý start a sprint. Nevím, kdo měl na svědomí, že se autobus zatím pořádně nerozjel, Alláh to tentokrát asi nebyl. Po krátkém běhu jsem vozidlo dohnala.  S úsměvem a lehce udýchaná jsem klientům řekla, že islám nepočítal s informační schůzkou  a oznámila časy.

Po sportovním výkonu a za aplausu poloviny parkoviště jsem se volným krokem vracela k dalšímu svozu. Prvním pilířem v autobuse číslo 51 byly časy infoschůzek.