Když policie hlídá křižovatku, aneb olympiáda nám bude chybět

Skončilo to vše dříve, než jsme se nadáli. 17 olympijských dní ve Whistleru bylo pro mě tak rychlých, že bych si klidně dala repete. Osobně jsem nepřinesla našim reprezentantům příliš mnoho štěstí. Vždy, když jsem se vypravila na trať a doufala s dalšími českými fanoušky v medaili, zbyly jen oči pro pláč. Byli jsme na skiatlonu a padesátce. Bronzovou štafetu jsem naštěstí sledovala z televizních záběrů v restauraci na svahu. Původně jsme se zastavila jen na  čaj, ale jakmile jsem zahlédla české barvy na obrazovce, úplně jsem zapomněla na lyžování. Závod jsem prožívala intenzivně. Držela jsem palce a občas si jen tak pro sebe něco prohodila. Okolí ze mě mělo docela srandu a typovali, komu že to fandím. Nejvíce mi zatrnulo v posledním úseku, když zlikvidovalo Norsko téměř 40 s náskok. Ani bronzový slalom v podání Šárky jsem nestihla na svahu. Ten den jsem měla na programu palačinky. Věčerní vyhlášení jsme si ujít nenechala. Měla jsme obrovské štěstí, neb u mě toho večera spali známí z Jablonce (už o nich psali v nejednom periodiku), kteří bronzovou slalomářku znají. A tak jsem po slavnostním předání měla tu čest, nechat se vyfotit s olympijskou medailistkou. Další medaili jsem viděla na vlastní oči včera večer. To když se kanadský bobař vracel domů s půl kilovým cenným kovem místní MHD.

Vedla jsem si také svůj malý olympijský boj a to mezi úklidem a palačinkami. Práce bylo na obou dvouch frontách dost. I když o něco klidnější byl přeci jen boj s pracham a nečistotou. Naše RR stihla během pracovní doby nejeden sportovní žážitek před obrazovkou. Rychle jsme poklidili a tak zbylo dostatek času, který byl nutný dodržet na jednu ubytovací jednotku. Využili jsme ho aktivně.

Doprava nekolabovala. Tedy až na návrat po skiatlonu, kdy jsem čekala na autobus do Whistleru více než hodinu a ti méně šťastní strávili ve frontě hodiny tři. Trošičku také váznul provoz na fungujících světelných křižovatkách, které ještě pro jistotu řídila policejní složka. A nebyl to jen jeden uniformovaný příslušník. Pro jistotu vytvořili vícehlavý team. Fungovalo to následovně. Na semaforu naskakuje bílý panáček. Policista vyráží první následován chodci, kteří se touží dostat na druhou stranu. Když naskočí červená packa, policista se stahuje a nechává prostor na seberealizaci kolegovi křížem. Čtyři přechody = stejný počet ochránců. Pátý člen asi supervizor. A pak že je naše policie slabá, když v pěti lidech mění žárovku (to byl laciný vtip). Každopádně to musela být sakra nuda. Snad si alespoň střídali rajóny. Menší počet strážců byl jen dnes, když hrála Kanada hokejové finále. Zato v nedaleké hospodě se to jen hemžilo fanoušky v dresu policie.

Jak skončila olympoška, ztratili se nám klienti z palačinkárny. Včera jsem ještě pracovala do půlnoci,. Dnes jsem si to ťapkala domů už před osmou. Bez protestu, mám toho docela dost. Snad se to zase o zítřka rozhýbe.  Ve Whistleru začíná „Gay týden“. Doufám, že si i k nám kluci najdou cestu.

Málem bych zapomněla na to, jak mi kamarádi z VANOCu zkazili radost. Měli jsme transparent s českou vlajkou a nápisy tří obcí. Na skiatlonu byla prý vidět jen vlajka. Nápisy moc slabé. Tak jsem včera ještě do jedné hodiny ráno zvýrazňovali písmo izolačkou, abysme alespoň na padesátce nezapadli do davu. Já jsem si neodpustila připojit ke Světci zkratku ekof. Těsně před začátkem závodu za námi přišli zřízenci od organizačního výboru, že si „vygooglovali“ naší ekofarmu jako reklamu. A to babi jen pěstuje zeleninu a ovoce a chová králíky a slepice. Nejdříve chtěli, abychom zakryli izolačkou Světec, ale podařilo se mi je přesvědčit, že by bylo přeci jen logičtější, přelepit tu zkratku ekofarmy a název obce už žádný marketingový podtext nenese. A bylo vymalováno.