Houbičky

V neděli roznesu poslední palačinky a za osm dní pro mě zimní sezóna ve Whistleru skončí. Lyžovat se sice bude dál, ale já si před létem naordinuju odpočinek. Z původního plánu dvouměsíčního „trajdání“    po Kanadě, mi zbylo na nabrání nové energie dvacet tři květnových dní. Není to moc, ale ani málo. Rozhodla jsem se tento čas věnovat průzkumu východního pobřeží. Pak mě čeká návrat do pracovního procesu a vypadá to i na karierní růst (to bude bezesporu zajímat čtenářku, která mě sleduje již od „kávového zrnka“). Původně jsem přemýšlela o přesunu na jiné místo, ale dnešní ranní jízda autobusem mě utvrdila v tom, že rozhodnutí zůstat i na léto nemusím litovat.

Tak kterou ridil Premysl :*))

Budík vyzváněl už od osmé, ale já jsem vydržela ještě téměř hodinu odolávat tlaku vstát z postele a zjistit, jaký že to dneska máme den. Dvě předešlá rána se postavila zásadně proti mému plánu na vylepšení pravého oblouku. Kvůli dešti jsem chtě-nechtě musela trénink vzdát. Ale dnes vše nasvědčovalo tomu, že mi kromě lenory nic jiného v cestě nestojí. Závodní kombinézu jsem vybrala z kolekce jaro - léto a po snídani (trošku mi chyběl pohár mléka s Colacalem) jsem v rámci rozcvičky vyrazila na autobus. A byla to veselá jízda. Přistoupil k nám oslavenec. Zřejmě mu hráli docela nahlas, jeho dotaz, kolik že to má vhodit do kasičky, aby se mohl svézt s námi, slyšela i poslední řada. Pán už ale evidentně na nějaké vlně surfoval.  Poté, co jsme se rozjeli, se nám nejdříve svěřil, že dnes slaví významné jubileum (42 let) a také, že je už po snídani. Pán byl vysmátý a energie, která z něho plynula proudem, neměla evidentně původ v cereáliích. Rozhodně jsme se nenudili a cesta utíkala rychleji, než obyčejně.

Svah byl lehce přemrzlý a po dvouch jízdách jsem se do podobného stavu dostávala i já. Dneska to chtělo minimálně model jaro - jaro a teplé rukavice. Pravý oblouk jsem krouhala stejně rychle, jako ten levý a občas jsem si i poskočila. Chápu, že se po dešti špatně rolbuje, jenže jsem měla pocit, že dneska minimálně jednu tuhle mašinu pilotoval mýtický zakladatel dynastie Přemyslovců. Jen nechápu, proč si musel vybrat zrovna mé nejoblíbenější terény :*)) Po kvalitním tréninku jsem dole ve village vyslechla v rámci regenerace jeden z koncertů festinalu, který nám tu běží. Následoval odjezd domů a sestavení tréninkového plánu na další dny.