Až připadne, přežehlíme

... aktuální sněhové zpravodajství z Val Thorens aneb jak nám i přes nepříznivé předpovědi napadl sníh...

Začátek letošní zimy byl prapodivný. V době, když se měly ve Val Thorens otevírat sjezdovky pro první nedočkavce, dalo se sice „sklouznout“, ale bylo to pro opravdové nadšence a navíc k tomu ještě na skialpech. Tedy konkrétně řečeno, sníh se držel nad hranicí 2500 m.n.m.. Až sem to bylo pěšmo ze střediska půlhodina cesty po „suchu“.

Z dopoledního skialpinistického výletu na severních svazích, se dalo plynule přejít k odpolednímu hiku na svazích jižních.

Středisko po intenzivním zasněžováním otevřeli o týden později. Terény lehce kamenité. Nebylo radno pouštět se mimo označené a hlavně vysněžené tratě. Tak trochu ve stylu „zelená jak zelená“, jsme se prolyžovali do dalšího týdne.

Aby na těch všech třech otevřených sjezdovkách zbylo místo pro turisty, o víkendu blokovali sezonní skipasy. Původně jsem myslela, že si počkám na pořádný sníh, ale bez mučení přiznám, že jakmile jsme dostali „zelenou“ a odblokovali nám permice, hned jsem stála na svahu. Zvolila jsem raději staré lyže. Volba to bylo správná. Několik kamenů, co jsem potkala v létě, na mě snad čekalo. Ale byla jsem ráda, že jsem vyrazila. Tři jízdy stačily na to, abych projela vše, co bylo otevřené. Lac Blanc, sjezdovka, která se spouští z Pecletu byla trošičku zledovatělá a na dvouch místech jsem nechtěně použila prvky z krasobruslení. Rozhodně jsem nelitovala, alespoň jsem se „vyvětrala“ na čerstvém vysokohorském vzduchu.

A tento týden konečně napadlo. A to i na vzdory starousedlíkům z údolí, kteří věštili- prý z cibule, že nebude sněžit dřív, než dva dny před vánocemi. Tři dny a bez ustání se na nás z oblohy sypalo „bílé“ zlato. A najednou bysme mohli skoro vyvážet do níže položených středisek- tedy alespoň tak to vypadalo ve středisku. Dnešní test sjezdovek dopadl dobře, i když prozatím si jedničku nechám v zásobě. Je lepší zůstat spíš v horní části a Orelle případně hnedka po ránu. Dole se ještě dají potkat kameny, ale je jich výrazně méně, než před týdnem. A také jsem konečně zažila ten „pravý ořechový“ pocit, kdy se lyže „zakousne“ do svahu a drží.

Tedy sečteno a podtrženo- kdyby chtělo ještě do vánoc minimálně jednou, na vzdory cibuli (jen jestli to nebyl dovoz ze Španělska) pořádně nasněžit, rozhodně se zlobit nebudeme. Pak by mohla „přistát“ jednička i s hvězdičkou.