Zuzana se nechtěla stát herečkou, nesnila o práci modelky, nekandidovala na MISS. A to i přesto, že většinu spolužaček o hlavu převyšovala, kluci ze třídy snili jen o ní a muži na ulici kvůli Zuzaně naráželi do sloupů veřejného osvětlení. Odmaturovala s odřenýma ušima a rodičovskou touhu po vysokoškolačce v domě rozbila podpisem smlouvy s útulným barem v centru Prahy.
Byla celkem zvyklá, že budí pozornost všude, kde se ocitne. Ani ten zákazník z Jamajky (Viktor, říkal, že je Viktor) ji neomráčil nějakým originálním způsobem balení - ale byl to první černoch, který o ni projevil zájem, a Romana byla zvědavá, co je pravdy na těch pověstech... o tom... však víte!
Aby si to Viktor náhodou nerozmyslel (takových už bylo, co na ni jeden večer dělali oči, slibovali věčnou lásku – věčnou úměrně počtu vypitých panáků – a pak už se nikdy neukázali), nechala ho počkat do zavírací hodiny a pak si ho vítězně odvedla do pronajaté garsonky). Nevypadal, že by ho to kdovíjak překvapilo, a dělal přesně to, co se od něj čekalo a chtělo.
Když se následujícího dopoledne obouval, Zuzana tušila, že už ho nikdy nepotká. O telefonní číslo si neřekl, do baru večer nepřišel.
Vrátil se tam až po měsíci, a Zuzanu samotnou překvapilo, jak ráda ho vidí. Znovu skončili u ní doma. A pak ještě několikrát; Viktor přicházel do baru skoro každý týden a Zuzana ráda věřila, že je to kvůli ní.
Kde trávil ostatní dny a noci? Zuzana nevěděla. Jednou se ho na to zeptala: odpověděl jí, že má hrozně málo času, shání totiž práci, teď zrovna mu kyne jeden děsně slibný kšeft a pak - "pak, miláčku, budeme ve vatě! Vezmeš si mě?" zeptal se jí rovnou. Zuzaně, kterou do té chvíle ani nenapadlo, že by se snad chtěla usadit, se najednou podlamovala kolena.
Za svítání Viktor ve víru vášně odložil kondom. "Budeme mít miminko," hřála Zuzanu jeho slova v uchu i na duši.
O rok později se Zuzana vrátila k rodičům (z mateřské by nájem stejně neutáhla, a babička aspoň užije vnoučátka). Do Kolína to Viktor měl z Prahy trochu z ruky - "bydlel bych s vámi rád, ale tady už bych teprv žádnou práci nenašel, a přitom teď už to vážně vypadá, že se mi povede něco velkýho" - a tak se za Zuzkou a dcerou nedostal častěji, než jednou dvakrát do měsíce. "Pak ti koupím, co jen budeš chtít," plánoval, zatímco Zuzana přepočítávala mateřskou na Sunar a na plenky.
"Už je to hotový, mám práci, a slušně placenou, teď už bude všechno fajn, postarám se o vás o všechny," hlásil jednoho jarního večera Viktor.
V zimě do domácnosti Zuzaniných rodičů přibyl další vnouček. Viktorovi to s tou prací "zase nevyšlo, ale neboj, lásko, mám zas něco v merku, a tentokrát to určitě bude ono!" Zuzanini rodiče by bývali rádi, kdyby se Viktor do Kolína přistěhoval, ale dvojnásobný tatínek trval na svém: z Kolína by se mu práce špatně sháněla, radši bude v Praze zatím bydlet u kamaráda (Zuzanou nikdy nespatřeného), než sežene něco jistého.
"Má pravdu," zastávala se ho Zuzana, když nad tím její otec kroutil hlavou. Sama věděla, jak špatně se v Kolíně práce shání; mladšímu dítěti už byly skoro tři roky, když bar, kde pracovala, zavřeli. Zuzana zůstala bez práce. Její rodiče se Viktora ptali čím dál naléhavěji, jakže to bude s tou prací a penězi, a Viktorovy návštěvy se stávaly čím dál vzácnějšími. Zuzana našla útěchu v internetu. Klávesnicí klábosila s manželkami a milenkami Afričanů, seznamovala se s matkami malých mulatů i s cizinci, kteří na internetových seznamkách lovili naději na získání víza k dlouhodobému pobytu.
Když uplynulo první výročí od Viktorovy poslední návštěvy (jeho telefon zůstával vypnutý, o jeho soukromém životě ani "kamarádovi, u kterého bydlel" Zuzana nic nevěděla a kolonka "otec" v rodném listě jejích dětí zůstávala nevyplněna), vyrazila Zuzka na rande. Yves, sotva zletilý (nebo snad dokonce nezletilý) žadatel o politický azyl ze Zambie, byl její krásou ohromen. Možná, že ho neohromila ani tolik její krása (Zuzana přece jen po dvou dětech a osmi letech trošku přibrala, a na módu a kosmetiku jí nezbýval čas ani peníze), jako vidina svatební legalizace pobytu na území České republiky - přece jen, chtěl hrát fotbal ("vyhráli jsme pohár mladších žáků, jsem vážně dobrej," líčil jí s dětským nadšením) a nějaký ten trenér by ho určitě radši bral s vízem než bez...
Zuzanini rodiče byli Yvesem okouzleni podstatně méně, než Yves Zuzanou. Nic nedali na dceřino přesvědčování, že Yves miluje děti a je "úplně rodinnej typ", a dali ratolesti na vybranou: buď normální život, s prací a bez nezaměstnaných dorosteneckých fotbalistů, nebo kufry za dveřmi.
Zuzana si svobody i Yvese cenila nade vše. Posbírala kufříky a přesunula své půvaby a děti ke kamarádce z internetového chatu, nápadně ošklivé a obézní Magdě, matce polonigerijských dvojčátek. Magda novou spolubydlící vítala s nadšením; placení pravidelných účtů samoživitelce bez úspor a bez alimentů už začínalo dělat potíže. Magdiny děti se sotva začínaly batolit, a v komunitě krajanů jejich otce kolovala celá řada vtipů o tom, jak asi došlo k početí - musel se John hodně opít? Nebo manželku něčím přikryl?. Hrdý otec si posměváčků nevšímal - beztak mu jen závidí, jak rychle sehnal k sňatku svolnou ženu! Ostatně, pohled na ni jeho estetické cítění dlouho neurážel - sotva přišla do jiného stavu (což bylo krátce po svatbě a shodou okolností v době, kdy s ním byly těhotné i další čtyři z jeho milenek), přestal chodit domů a brát manželce telefony. Magdu tehdy těhotenské hormonální poblouznění ponouklo k moudrému činu: podala žádost o rozvod. Pár dnů poté, co rozvodový rozsudek nabyl právní moci, zapomněl John někoho podplatit, byl zatčen, obviněn a posléze i odsouzen za prodej tvrdých drog.
"Tak moc se změnil," vyprávívá teď Magda Zuzaně v noci, když všechny děti usnou, "kdybys četla ty jeho dopisy z vězení... jak poznal Boha, pochopil a je někdo jiný... že až ho pustí, vrátí se ke mně a ke klukům, budeme zase rodina, jak se na to těší... To pětikilo, to ti vrátím, až mi přijde rodičák, jo? Musela jsem Johnovi poslat nějaký peníze na hygienický potřeby..."
Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz
Foto v perexu: http://www.freedigitalphotos.net/
