Ono to není tak, jak to vypadá

Co všechno dělají rodiče pro děti, které jim nejsou vděčné. Jenže ty děti, nejspíš intuitivně vědí, že jim nemají být vděční za co  - a mají pravdu! Tohle totiž není laskavost pro dítě, tohle je zotročování a citové vydírání, jestliže má rodič, nejčastěji matka syna,  dítě naprosto neschopné se o sebe ve třiceti postarat, tak je to jen proto, že to sám takhle chtěl a k tomu dítě vychoval. Tihle rodiče se bojí toho, že by děti na nich mohli být nezávislé a udělají vše proto, aby nebyly. Děti se pak zachovají podle svého. Za peníze si nikdo lásku nekoupí, ani jí s nimi nenahradí.

Znam x lidi, kteri staveli dum pro deti.

Odrikali detem hracky, jedli naproste blafy, vsechny penize sly na dum. Dum se dostavel, deti dospely, rodice poslaly do domova duchodcu, dum prodaly. Nejlepsi je vychovat deti tak, aby mely chut se starat o svoje rodice, az budou stari, nedavat detem vse, ale dat jim dobre vychovani a moznosti, hlavne motivaci, at si svuj dum postavi sami

Re: Znam x lidi, kteri staveli dum pro deti.

Domovy důchodců jsou pomsta za jesle

Re: Domovy důchodců jsou pomsta za jesle

Ježiš, to mě teda rozesmálo, to je dobrá hláška....já chodila jenom do školky od tří let, a mnohdy se mi tam nelíbilo, ale rodiče bych kvůli tomu do domova důchodců nedala

casto ctu

nazor, jak jsou ty deti hrozne, ze se o sve rodice nestaraji.... a pak se clovek podiva na ty ubohe rodice a oni to zadni svatousci nejsou. Co kdo zasel to taky sklidi. Ono privest na svet clovicka nestaci,  a utreni zadecku take ne. Mam jednu podminku, a to je vzajemny respekt. Stari lide nekdy radi sve nemoci zneuzivaji a buzeruji sve okoli. Kdyz jsem travila cas se svym starym stryckem, mel tendence prehravat a buzerovat nas, z titulu sveho stari a nemohoucnosti. Jednou jsem takhle michala testo a jemu spadla cepice. Protoze sedel se mnou u stolu a ja mela ruce od testa, nemohla jsem ji zvednout. Po 30ti sekundach na me zacal kricet ze mu nikdo neposlouzi, ze mu nikdo nic nepoda, byl rudy jak rak. Ukazala jsem mu sve ruce od testa a rekla, ze mu to rada  podam, ale ze taky musi respektovat me a mou praci, navic to neni akutni a za 5 min mu ji podam. Ze ho mam rada a rada mu pomuzu, ale ze taky potrebuju aby respektoval on me. Tahle mala prihoda mela vetsi vliv nez jsem myslela.

Re: casto ctu

Na rozdil od ostatnich jsem nebyla tak honena, pokud neco zkusil, vyjasnili jsme si to hned a ja delala veci tak abych poslouzila jemu a zaroven to vyhovovalo me. Rozhodne mi rekl o svych trablich a "prusvizich" co druhym ne. Ma svoje "povinnosti", jako vareni ci drobny uklid nebo krmeni zviratek. Kdyz jsem s nim, uvari cely obed a jak u toho zari.  Podstatnym rysem jeho povahy je, ze je ohleduplny k druhym a maximalne samostatny. V cele nasi siroke rodine bylo zvykem mit starousky doma, vsichni byli cili a myslelo jim to velice dobre. A za tohle jsem jim vsem velice vdecna.

Moji rodiče

mi dali to necennější. Dobré vychování a vzdělání. Svým dětem dám totéž ,víc ani ťuk.

Jsem totiž hrdá na to, že všechno, co dneska mám, je výsledek mojí snahy a práce.

Re: Moji rodiče

Péče o staroušky

S péčí o prarodiče mám své zkušenosti a, věřte mi, někdy to opravdu nejde. Ve 2+1 nás žilo 5 dospělých a pes. Spala jsem na zemi, protože už nebylo kam dát další postel. Babička věděla, že nesmí kompoty, protože po nich má průjem. Přesto si je denně chodila kupovat do krámu, v noci se jí pak stávaly nehody, nevšimla si toho, pěkně to rozválcovala a po ránu rozetřela po zdi. Během půl roku jsme tu zeď malovali sedmnáctkrát. Každé ráno jsem vstala, umyla h...a ze zdi a začal nový den. Studovala jsem, takže jsem mohla zůstávat víc doma a starat se o babičku, ale po půl roce to vypadalo na definitivní rozvrat rodiny. Dala si oběd, umyla jsem nádobí a babi se začala shánět po obědě. Nenechala si vysvětlit, že už jedla, nazývala mne nepovedeným potratem, odmítala se mýt, ohrožovala mne nožem, protože si myslela, že jsem agent z Moskvy, co jí usiluje o život.

Re: Péče o staroušky

Přitom já měla neustálý strach, že jí nějak ublížím (pschicky, babi měla sto kilo - např. dostat ji do vany byl problém), že nás obviní, že ji týráme. Přesto nás všude pomlouvala, že jí nedáváme najíst (přibrala u nás 20kg), že ji šikanujeme. Po půl roce jsem se zhroutila a skončila v nemocnici s naprostým vyčerpáním. Bylo nás na ní pět a nezvládali jsme to. Měli jsme ji rádi, ale ona bloumala po nocích po bytě s nožem a mumlala: Zabít, zabít je musíš.

Není jdenoduché prostě říct: Děti postarejte se o své rodiče. V našem případě to prostě nešlo, fakt.

Jak vono vlastně je? -1-

Jsou různé extrémy, o nichž se tu píše, ale většinou je to myslím takový mix všeho uvedeného. Rodiče dobrovolně vyklízejí pozice a ujíždějí na chatu, kde někteří i přezimují. Není to jen proto, že by vše chtěli dát dětem, ale celý život to budovali a chtěli tam chtěli být a dokud chodili do práce tak to nešlo. Rodiče ale také dávají dětem zbytečně víc než by měli a museli. Zpovykané dospělé dětičky to rády přijímají. Někteří rodiče k stáru vedou čím dál horší řeči, neustále dětem nutí něco, co nechtějí a ani si neuvědomují, že své příbuzné psychicky týrají. Některé povedené dětičky vyžírají rodiče bez veškerého studu a někdy jde dokonce až o psychické nebo dokonce fyzické týrání. Někde je víc toho, jinde zase více toho. Ale řekl bych že je to vždy nějaký takový mix.

Proč k tomu vlastně dochází? Za minulého režimu se stalo běžnou normou, že mladí mají svůj byt a nežijí pohromadě se starými (to ale proběhlo nejen u nás, ale i na Západě).

Jak vono vlastně je? -2-

Navíc u nás bylo celkem běžné, že staří dožívali v domově důchodců. Generace se tak více a více odcizují. Je to daň pohodlnosti a životního stylu. Těžko můžu chtít od svých dětí, aby se o mne na stará kolena staraly, kdy dobře vědí, že ani já, ani moji rodiče neměli doma své rodiče na dožití a až do smrti a do hořkého konce. A v tom je podle mne celý ten pes zakopán. Nehledejme tam více, než v tom doopravdy je. Samozřejmě se proti rodičům obrací i to, zda vedly své děti k zodpovědnosti za sebe sama a za druhé. Samozřejmě se proti rodičům obrací i to, jak blbě se starali o svoji vlastní rodinu a o své vlastní děti. Už dávno je pryč ta zažitá posvátná autorita rodičů, podporovaná mj. i křesťanstvím, kde děti měly být vděčny už jen za to, že je někdo zplodil. Už dávno se nelíbá ruka rodiče, který Vám nařezal na zadek. Už dávno (a po sametové revoluci obzvláště) se prosazují osobní svobody, téměř bez jakýchkoliv omezení, a s dopadem do vztahů v rodině.

V něčem se dá souhlasit, něco je často jinak.

Příklad mladíka, kterému rodič poskyt dva (!) byty a on by dokázal prošustrovat oba, je alarmující a dotyčný mazánek by si nezasloužil nic, aby poznal cenu věcí. Jenže ukázat zrovna takový případ rozmazlence asi není zrovna modelová situace, myslím, že pokud rodič má takové postavení a možnosti, proč by nemohl se startem do života pomoci? Vydělávat si na studia? Asi jak na která, měli jsme pár případů, kteří byli odkázáni na sebe a jen jeden, zdůrazňuji jeden, byl schopen dostát nárokům studia a školu dokončil! Ostatní prostě nestíhali... Když si taťka na důchod jako (na závěr kariéry, investici, radost - dosaďte si) koupil nové auto a dal mi to staré, je to neúcta ke stáří a neschopnost starat se sám o sebe?

Re: V něčem se dá souhlasit, něco je často jinak.

Nebo jinak: znám rodiny, kde se jejich život po přijetí seniora rozpadl a rodina málem taky. Choť bude zřejmě na nutnost starat se o svého zestárlého rodinného příslušníka nahlížet jinak, ale tady? V jedné rodině žena trvala na domácí péči o otce, manžel jí na rovinu řekl, buď já, nebo otec... Naše babička byla těžká kuřačka, naprosto bezohledná, která kouřila všude a vždycky, lhostejno, čí to je byt nebo kdo je s ní - a vždycky se našel nějaký "dobrák", který jí, chuděrce, ty cigarety donesl... brzy to taky jak u mé mámy, tak u tety, kde babka pobývala, vypadalo na rozvod, protže máma i teta byly vychované v absolutní poslušnosti k matce, obě jí byly ty cigára vlastně přinést samy a ani jedna strana nebyla s to přijmout, že nyní se už role obrátily a babička by měla poslechnout taky dcery. Atd. Čili radostně zrušení všech LDN, denních stacionářů pro seniory a domovů, opuštění zaměstnání a přechod do směnného zaměstnání (kolik mimochodem takových se směnným provozem je, aby to ukojilo

Někdy je to naopak

Dost jsem rodičům dával peněz, později i půjčoval a nikdy mi nic nevrátili. Bylo mi hloupé to od nich chtít. Když jsem potřeboval pohlídat děti, neměli čas, musel jsem najímat cizí lidi. Otec zemřel na dovolené, kterou jsem mu zaplatil, dědictví jsem se vzdal a později jsem ani od matky nedostal svoje věci, které jsem doma měl. Podotýkám, že měli dům, auto, chalupu.. Někdy si říkám, jestli jsem si je špatně nevybral.. 

Re: Někdy je to naopak

Děkuji za představení druhého extrému. Je mi líto, že k vám přistupovali tímhle způsobem. Takhle by to také vypadat nemělo...

Dvoubarevné

Vidíte svět hrozně černo-bíle ...

Re: Dvoubarevné

Proč myslíte? Nepíšu "hodní rodiče dávají rozežraným dětem", ale "mnozí..." a "to a to procento..."  O těch ostatních ten článek není.