V senegalském Matamu pochodovaly stovky demonstrantů za osvobození odsouzených obřezávaček. Další tisíce lidí v ulicích žádaly znovuuvěznění, případně rovnou popravy homosexuálně jednajících osob.
Prvního května loňského roku provedla tradiční obřezávačka v Ourossougi zákrok na čtyřleté holčičce. Rodiče poškozeného dítěte, jeho babička a žena, která obřízku vykonala, byli zatčeni a převezeni do krajského města.
Během následujících dvou týdnů burcovali činitelé "ze všech náboženských prostředí" své věrné, aby s nimi přišli odsouzené podpořit.
V den konání soudu, 14. května, byl Matam plný demonstrantů: přijížděli společnými taxíky i pronajatými autobusy, oblehli soudní budovu a nevraživě sledovali kordony policistů, svolaných na pomoc udržení pořádku. Soudní líčení bylo neveřejné, moudrý soudce jej diplomaticky odročil až na konec měsíce. Ani o dva týdny později nebyla situace lepší: obřezávačka s babičkou holčičky sice byly odsouzeny na šest měsíců (horní hranice sazby je čtrnáct let) a rodiče dítěte odešli od soudu s podmínkou, ale v ulicích Matamu létaly kameny, vrhané početnými demonstranty za práva dětí na hygienu tělesnou i duševní.
Pořádkové síly zadržely několik osob.
Kvůli tlaku veřejnosti musela mezitím z oblasti odejít nevládní organizace TOSTAN, která bojovala – mimo jiné – proti úpravám ženského genitálu. Pro úředníky této jinak mírumilovné a nepochybně prospěšné organizace (tam, kde mohou, pořádají školení o občanských právech a povinnostech, o zdraví, pomáhají alfabetizovat...) teď – po letech – přestalo být v tomto regionu bezpečno.
Výsledky práce TOSTANu – celé vesnice, kde se od úpravy ženského genitálu upouštělo, informovanost lidí o zákonech a legálních možnostech řešení některých problémů, všechno, co pracovníci TOSTANU v oblasti Matamu kdy dělali... to všechno je pryč. Je možné, že i tam, kde už se operace neprováděly, se k nim lidé vrátí. TOSTAN ztratil důvěru, o úřadech nemluvě: zaprodanci barbarských cizáků chtějí lidem bránit v očišťování dětí. Zavírají je za to, co je nejen rodičovským právem, ale i povinností. "Očista" je přece nutná u dětí obojího pohlaví, nejen u chlapečků!
***
Sedmero homosexuálů, halasně zatčených předloni na podzim v dakarském Mbau kvůli "nepřirozenému jednání" (pěkný termín kriminálního zákona, zděděného po francouzských kolonialistech), a u soudu první instance neméně okatě odsouzeno na sedm let, bylo loni na jaře osvobozeno: muži zákona prý pří zajišťování důkazů porušili domovní svobodu a vůbec, i ty důkazy byly jen nepřímé...
Následovaly demonstrace. Volání po aplikaci práva šaría, po trestu smrti pro homosexuály v zemi, kde – vzdor převažujícímu muslimskému náboženství – kuturně ukotvené homosexuální chováni nebylo až do období kolonizace nikdy trestáno.
Stát se přepočítal: tažení na homosexuály, které mělo odvést pozornost od potíží vlády a vyústit (jako ve všech podobných případech předtím) po exemplárním odsouzení provinilců v jejich tiché a nenápadné omilostnění, nebo v tresty odnětí svobody hluboko pod minimální zákonem stanovenou hranicí, přitáhlo pozornost obhájců lidských práv v zahraničí.
Zuřiví aktivisté, neznalí zákonů senegalských rošád, vzali situaci vážně. Politici včetně francouzského prezidenta se zasazovali za osvobození sedmi nešťastníků, diplomacie se otřásala v základech.
Zoufalé volání Hexagonu, místní organizace na pomoc uvězněným gayům – "Prosíme vás, neragujte, nechte jednat jen nás," v té vřavě úplně zaniklo.
"Jednali jsme uspokojivě i s náboženskými vůdci," říkají členové Hexagonu dnes s lítostí. "Všechno by bylo v pořádku, kdyby se do toho nepletli lidi zvenčí. Se vším tím mezinárodním tlakem se Senegalci cítí napadeni ve své autonomii. Získali dojem, že jim cizinci chtějí vnucovat homosexualitu. To naši situaci velice zhoršilo."
***
Asi je na čase si přiznat, že stejně jako volání po šaríi v Británii nepotěší Brity, netěší ani místní obyvatele jinde na světě aplikace "našich" zákonů. Pokud má totiž někde nastat nějaká změna, impulsy by neměly přicházet zvenčí a snažit se urychlovat nebo dokonce zvrátit přirozený vývoj. Že "civilizace" vnucováná násilím může dokonce "civilizaci" dočista znechutit.
A to už vůbec nemluvím o tom, že to, co jeden vnímá jako civilizaci, může být pro jiného barbarstvím nejvyššího stupně, a naopak.
Související články:
Mužoženy
Vůbec to nebolelo
Ženská a mužská obřízka v obraze kultur
Podrobnější informace:
http://www.seneweb.com/news/article/22909.php
http://www.seneweb.com/news/article/22864.php
http://www.sen24heures.com/spip.php?article139
Fotografie v perexu: http://freedigitalphotos.net
Článek publikován v roce 2009 na stránkách http://manzelka.bloguje.cz
