Když se ve čtvrtek po poledni u prezidentského paláce v Niamey rozlehl zvuk výstřelů, zrychlovali chodci krok, aby se včas dostali do bezpečí. Po ukončení půlhodinové přestřelky nebylo až do dnešního rána jasné, co se vlastně stalo - hovořilo se o pokusu o státní převrat, o sesazení prezidenta Mamadou Tandji. Dnes tiskové agentury potvrdily zvěsti o rozpuštění nigerské vlády a zákazu vycházení. Čelní představitelé státu prý byli zadrženi a prezident je držen v posádkových ubytovnách Tondiba. Vlády se dočasně ujala Nejvyšší rada pro obnovení demokracie (CSDR), v jejímž čele je velitel vojenské jednotky Salou Djibo.
Při převratu přišli o život tři vojáci, jejichž vůz byl zničen granátem. Poškozena byla rovněž brána a zeď národního úřadu ochránce veřejných práv, před níž vybuchla raketa. Jiné známky dramatických událostí prý v Niamey nejsou na pohled patrné. Státní rozhlasová stanice Hlas Sahelu vysílá pouze vojenskou hudbu, stejně jako tomu bylo při převratech v letech 1974, 1996 a 1999.
Francie, která má v Nigeru asi 1500 občanů, vyzvala své státní příslušníky, aby se v této africké zemi nevzdalovali z domovů.
Africká unie a Hospodářské společenství západoafrických států (ECOWAS) si pospíšily s odsudkem "použití protiústavních prostředků pro dosažení nebo udržení moci".
Je ovšem otázka, jak jinak je v některých případech možno změny vlády dosáhnout.
Nigerský prezident Mamadou Tandja, deokraticky zvolený v roce 1999, si dlouho pěstoval pověst muže, zajišťujícího politickou a ekonomickou stabilitu Nigeru. V roce 2004 získal nový prezidentský mandát a koncem roku 2008 měl, podle ústavy, definitivně odejít. Ústavu ale pozměnil tak, aby časové omezení neplatilo, zdůvodňuje svůj počin potřebou více času k dokončení velkých projektů započatých během jeho vlády.
Tandjovi příznivci poukazují na to, že stavba přehrady stejně jako budování uranových dolů už se na nigerské ekonomice začaly příznivě projevovat a změna vlády by tento proces mohla ohrozit. Odpůrci naopak argumentovali tím, že změna ústavy je pro novou nigerskou demokracii stejně zhoubná, jako násilný převrat.
Mamadou Tandjovi se nyní možná i vrací jeho reakce na hladomor v roce 2005. Niger je za běžných okolností soběstačný v pěstování hlavních součástí nigerského jídelníčku, prosa a sorgha.
Podíl importu ostatních obilovin se pohybuje od deseti do čtyřiceti procent, v závislosti na aktuální úrodě.
Geografická poloha Nigeru neumožňuje spoléhání na zemědělské výnosy: v nepravidelných intervalech se dostavují sucha a nálety kobylek, které mohou úrodu zcela zničit.
Hrozba hladomoru nad Nigerem visí stále, a když se v roce 2005 zhmotnila, prohlásil Mamadou Tandja zprávy o hladu za přehnané a místo navrhované distribuce potravin zdarma nechal jen dotovat ceny základních potravin. Třem a půl milionu lidí jeho rozhodnutí nepomohlo; hladovějící zemědělci, kterým se neurodilo nic, co by mohli prodat, si nákup jídla dovolit nemohli. (Více informací viz video.)
World Bank Famine in Nigerby scratch0001
Moderní politická historie Nigeru je bouřlivá již od padesátých let; Francie se o tento chudý region příliš nezajímala až do doby, kdy tam byla objevena ložiska uranu. To se stalo ale až v téměř samý předvečer vyhlášení nezávislosti, do níž Niger vstoupil roku 1960 pod vedením prezidenta Hamani Dioriho.
Sucho v letech 1968 a 1969 přineslo hladomor a občanské nepokoje. Proti těm zasáhla armáda a vládu převzal Nejvyšší vojenská rada v čele s poručíkem Seynim Kountchem. Aly Saibou, který Seyniho Kountcheho nahradil, nechal v roce 1989 v referendu schválit ústavu hovořící o vládě jedné strany, strany Národního hnutí za rozvoj společnosti. Mezinárodní tlak Saiboua o dva roky později přinutil, aby ústavu změnil ve smyslu vlády více politických stran. Změna vyústila v roce 1993 v parlamentní porážku vládnoucího Hnutí za rozvoj; novou vládu sestavovala opoziční Aliance sil změny. Mahamane Ousmane, její kandidát v prezidentských volbách, se stal hlavou státu. Jen o rok později ale přišla devalvace západoafrického franku a nigerská vláda padla. Prezident se udržel ještě dva roky, než plukovník Ibrahim Mainassara uspořádal převrat, převzal moc a zvítězil v (pravděpodobně zmanipulovaných) prezidentských volbách. Důsledkem tohoto Mainassarova činu byl vznik silné opozice (Fronta pro obnovení a obranu demokracie). Následující léta byla poznamenána četnými lidovými a studentskými demonstracemi, často vládou násilně potlačovanými. Místní volby roku 1999, kterých se zúčastnila i Fronta, byly očekávány s nadějí na změnu. Naděje se ukázaly jako liché, když i tyto volby byly zmařeny. Jako jediné východisko z politicky beznadějné situace opozice viděla vraždu. Prezident Mainsarra byl pár týdnů po volbách zastřelen členy vlastní tělesné stráže, a její velitel, major Daouda Wanke, se prohlásil novým prezidentem. Tento akt pohoršil mezinárodní společenství a Wanke byl nucen odstoupit. Koncem roku 1999 byl zápas konečně vybojován: v Nigeru se uskutečnily demokratické prezidentské volby, v jejichž druhém kole zvítězil Mamadou Tandja... aby se po deseti letech ukázalo, že ani on dobrovolně neodejde.Pokračování thrilleru nigerské politiky se dozvíme po dnešním setkání vojenských velitelů v Niamey.Nigeřanům nezbývá, než si přát, aby Niger následoval cestu sousedního Mali; tam vojenský převrat v roce 1991 návrat ke státní demokracii zajistil.Obrázek v perexu: http://www.flickr.com/photos/johnspooner/sets/72157594501453172/Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz
