“Volám vás na obranu země, majetku, dětí, žen a vlastního života a svobody, které portugalský národ chce dobýt a ovládnout.” (Manikongo Antonio I., 1665)
Dom García poijímá portugalské misionáoeG.A.Cavazzi
Pravděpodobně nejambicióznější bilaterální projekt evropské expanze – stvoření kreolské kultury ve středoafrické říši Kongo - ztroskotal, jak již bylo řečeno, na obchodních zájmech. Vládci říše Kongo, jejíž nejžádanější komoditou se v 17. století stali otroci, se nyní již marně snažili získat od portugalských partnerů prostředky k technologickému rozvoji. Žádosti o odprodej lodí (které by konžské říši umožnily samostatný obchod s jinými evropskými zeměmi) padaly na neúrodnou půdu, a smrtí Doma Affonsa I. definitivně skončila éra rovnovážného vztahu mezi oběma zeměmi.
Konžský stát od čtyřicátých let 16. století stále silněji pociťoval ohrožení ze strany (konžské obchodní zákony nerespektujících) obchodníků, usazených na ostrově Sao Tome. Většina pobřežních vazalských států Konga byla již vtažena do nekontrolovaného a neregulovaného obchodu s otroky; protože otroků se nedostávalo (roční export byl tehdy odhadován na 3000 – 5000 osob) a podle práva mohli být jako otroci prodáváni pouze zločinci nebo zajatci, agenti pombeiros často podněcovali ke vzpourám, aby následné nevyhnutelné boje přinesly další potenciální "kusy". Dom Diego, vnuk Doma Affonsa I., se po svém nástupu na trůn v roce 1545 pokusil diplomatickou cestou obnovit královský obchodní monopol z roku 1517 a směrovat portugalské lodě do jediného přístavu. Jednání nepřinesla očekávané výsledky a i jezuité, kteří se s vyslancem z Portugalska vrátili, se po čase zapojili do obchodu se Sao Tome. Jižně položené království Ndongo, které rovněž obcházelo zákon samostatným obchodem s Portugalci, se v roce 1556 pokusilo o násilné odtržení od Konga. Ve své snaze zvítězilo a o rok později bylo Portugalskem uznáno jako nezávislý stát.
V té době na oslabenou konžskou říši z východu útočí kmeny kanibalských Džagů; v roce 1568 vnikli Džagové do hlavního města, vypalovali kostely a ničili domy, a dva roky poté musel dokonce i manikongo Alvaro I. uprchnout i s celým dvorem z města, aby unikl jejich řádění. Z ostrova na řece Zaire, kam se uchýlil, si Alvaro vyžádal portugalskou vojenskou podporu. Konžské vojsko, posílené o šest stovek portugalských mušketýrů, sice Džagy po čtyřech letech bojů vyhnalo, ale Alvaro se stal portugalským vazalem. Přítomnost portugalských ozbrojených sil v zemi byla trnem v oku mnoha poddaným. Jejich nevole vyvrcholila povstáním v roce 1574. Aby zabránil krveprolití, souhlasil Alvaro I., že bude o trůn bojovat v zápasu “muž proti muži”. Zápas, a s ním i trůn, prohrál.
Vlády se ujímá vítěz souboje, Alvaro II., odnímá portugalským obchodníkům obchodní výsady a omezuje jejich práva. Portugalsko zareagovalo přesunem komerčních aktivit na jih, kde menší státní celky a nejednotná knížectví brzy podléhají jejich obchodnímu vlivu. Zároveň dochází k vyzbrojování menších států a bývalých vazalů Konga (kde dříve směli střelné zbraně držet jen členové konžské mušketýrské armádní jednotky). Portugalci se nyní spojují se svými bývalými nepřáteli Džagy, od nichž nakupují v pohraničních oblastech Konga získané otroky. Jak se poptávka po otrocích stává stále hůře uspokojitelnou, věnují portugalští obchodníci stále více energie podněcování vazalských konžských států k osamostatnění: silné Kongo již pro Portugalsko není partnerem, ale překážkou.
V roce 1641 ovládli pobřežní oblasti Holanďané a tehdejší manikongo, García II., je požádal o pomoc proti Portugalsku. Naděje na nové spojenectví ale zůstaly plané a jeho snaha se mu krutě vymstila: v roce 1648, když se Portugalci vrátili, donutili Garcíu zříci se práva na Loandu a osvobodit Portugalce od daňové povinnosti. García si stěžoval u papeže; když pochopil, že na odpověď čeká marně, zřekl se křesťanství.
Protiportugalské nálady v Kongu sílily a v roce 1665 volal manikongo Antonio I. svůj lid do zbraně “na obranu země, majetku, dětí, žen a vlastního života a svobody, které portugalský národ chce dobýt a ovládnout.” Na Silvestra toho roku došlo u Ambuilly mezi Konžany a Portugalci k bitvě, v níž byl manikongo zabit a jeho vojsko poraženo. Konžská říše se rozpadla na několik malých států a knížectví, jejichž vůdci se nyní věnovali především obchodu s otroky a vzájemnému válčení, které bylo pro tuto ekonomickou aktivitu nezbytné.
(Pokračování)
Více na:
Související články na tomto blogu:
Afonso I.
Bez včerejšků, bez zítřků
Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz
