Jsem pamětnicí doby, kdy si někteří pedagogové stěžovali, že učebnice biologie pro sedmou třídu základních škol je příliš přímá v otázce sexu. Zcela otevřeně se v ní totiž psalo o tom, že k oplodnění je třeba, aby se spermie spojila s vajíčkem.
Byla to léta, kdy se počet interrupcí v České republice pohyboval jen mírně pod hranicí sto tisíc výkonů za rok; v roce 1990 u nás lékaři tímto způsobem ukončili celých 43% těhotenství.
Od té doby pokročila lékařská věda, antikoncepce i osvěta*. Lékaři na žádost těhotných ukončují, v porovnání s dobou předrevoluční, už jen čtvrtinu těhotenství. O interrupci už nežádá každá druhá či třetí těhotná, ale každá pátá.
Proti "přílišným informacím o sexu" děti hodláme bránit dodnes. Doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy v základních školách a příručka Sexuální výchova – vybraná témata vyvolává bouři v kruzích církevních i rodičovských.
Některé formulace v příručce mohou být sporné: například homosexualita není a nebude "normální sexuální orientace" - i kdyby si to homosexuální minorita stokrát přála, vždycky půjde o tzv. poruchu v objektu - leda by se snad v budoucnu výrazně posunuly společenské normy a za poruchu orientace začala být považována heterosexualita.
Úplnost uváděných informací je také na pováženou: souvislost mezi toxickým šokem a používáním menstruačních tampónů byla prokázána dostatečně spolehlivě na to, aby americké společnosti stahovaly tampony z trhu a aby i dnes v každém balení tamponů bylo vloženo varování; hormonální antikoncepce má i mnoho negativních vedlejších účinků, atd.
Rovněž některé navrhované hry se mi zdají poněkud sadistické - snažit se přimět pubertální děti, aby se při hře před spolužáky a učitelem přiznaly, kdo masturbuje, kdo menstruuje a na kom raší pubické ochlupení, to musel vymyslet někdo, kdo nikdy nebyl dítětem.
Tohle ale, pokud jsem si stačila všimnout, není to jediné, co by odpůrcům příručky vadilo. Problémem je prý příliš mnoho informací, které děti na základních školách ještě nepotřebují, a pak také to, že chybí vyzdvihování lásky, morálních hodnot a funkce rodiny. A hlavně to, že se rodiče nemohli vyjádřit k tomu, zda si přejí, aby jejich dítě o takových věcech bylo informováno, či nikoli.
Když pominu, že požadavek rodičů na to, co by měli učitelé jejich děti učit, by se nemusel, logicky vzato, zarazit u sexuální výchovy ("Ne, pane učiteli, skutečně nesouhlasím s tím, aby se náš Pepíček v hodinách dějepisu učil o Třetí říši. Víte, on dědeček je Němec a mohlo by se ho to dotknout..." "Ne, Maruška už na matematiku chodit nebude, ty odmocniny jí nejdou a stejně je nebude potřebovat, stačí, že umí sčítat!"), nevím, co rozhořčeným rodičům brání, aby o důležitosti lásky, morálních hodnot a harmonické rodiny poučili děti doma. Škola má informovat; vychovává rodina. Ta by mohla převzít i funkci informující - průzkumy ovšem ukazují, že nemálo dětí se od rodičů nedozví nic nebo jen velmi málo. Komplexní informace ohledně antikoncepce, pohlavních chorob, sexuálních deviací, sexuálních dysfunkcí a dalších čistě medicínských záležitostí (o technice pohlavního styku nemluvě) většina dětí a mladistvých nikdy nenačerpá v rodině.
Většina odpůrců školního vzdělávání o sexu se odvolává na to, že informace mají být přiměřené věku dítěte". Co je "přiměřený věk" pro jakou informaci, to zůstává zahaleno tajemstvím. Jaké informace mohou křehké dětské dušičce ublížit, to také není jasné. Při listování dětskou encyklopedií pro předškolní věk narazíme na popis cévních řečišť, srdečních komor, kardiostimulátoru, plicních sklípků, chuťových pohárku, zřítelnice... a penisu, vagíny, dělohy a všeho, co k tomu patří. Jaký vzkaz předám tříletému dítěti, když s ním proberu krevní oběh, dýchací systém, zrak, sluch, hygienu, nervový systém, cizopasníky intestinální i vnější... a stránky s pohlavním ústrojím přeskočím: "až budeš starší, miláčku!"?
Někdo si myslí, že dítě má věřit na čápa až do osmnácti, další informuje o antikoncepci děti ještě předškolní. Často prosazované pravidlo je "odpovězte dětem, když se ptají" - a když se nezeptají do školního věku, povězte jim to i tak... Pokud vám ještě budou chtít naslouchat.
*Nechtěná těhotenství samozřejmě neměla a nemá na svědomí pouze nedostatečná osvěta - dnes, stejně jako dřív, je minimálně polovina žadatelek o přerušení těhotenství vdaná.
Související články a zdroje:
Potratovost českých žen v závislosti na věku
MŠMT - sexuální výchova
Fotografie v perexu a u článku: http://www.freedigitalphotos.net/
Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz
