"Hudba tu byla za časů Proroka. Věřící v noci vzdávali zpěvem chválu Bohu," říká v písni Sëlëbu Yoon osmadvacetiletá jihosenegalská rapperka Sister Fa, vlastním jménem Fatou Diatta. A mluví tak v době, kdy většina ortodoxního islámského světa věří, že hudba (s výjimkou pouze bubny doprovázených náboženských písní) je muslimům zapovězena.
Na severu západní Afriky neplnívala hudba jen ty funkce, jaké známe z našeho prostředí. Kromě písní pracovních, písní obřadních, zpívaných eposů, na hudební nástroje doprovázené recitace rodokmenů, písní opěvujících hrdiny a satirických veršovánek tu bývaly i písně hovořící o nešvarech a potřebách společnosti.
Islám, který se v oblasti uchytil v 11. století, tento kulturní jev neodstranil, ale absorboval (nebo jím byl absorbován). V senegalském umění, hudbu nevyjímaje, se po celá staletí objevují náboženská témata, nepochybně i proto, že obecenstvo si jich žádá (v Gallupově mezinárodním průzkumu prohlásilo 98% dotazovaných Senegalců, že považují náboženství za důležitou součást svého života, a vystřelilo tak svou zemi do čela žebříčku nejreligióznějších národů).
Zpěváci, zvyklí pět většinou ne o lásce, ale o postavení služebných, o historických osobnostech, o náboženských vůdcích, nevěře a rozvodovosti, infanticidách, dětských sňatcích, AIDS, předmanželském sexu, vztazích mezi manželi nebo o korupci, zcela samozřejmě zařazují tato témata do textů v každém hudebním žánru, který je zrovna v módě – po salse, zouku, R n´B a reggae je to nyní - coby hudba mládeže – rap a hip hop.
A tak, zatímco američtí rapeři často opěvují sexuální zdatnost, moc peněz, násilí a působení drog, jejich mladí afričtí kolegové kritizují politiky, připomínají nezaměstnanost, volají po zvýšení gramotnosti nebo citují verše Koránu. Hudebních skupin tohoto žánru je přitom neuvěřitelné množství – odhaduje se, že jen v Dakaru (!) působí tři- až šest tisíc rapových hudebních těles.
Některá z nich se přitom vysloveně specializují na náboženskou tématiku; známému hudebnímu seskupení Laxaso bývá vyčítáno, že islám zneužívá k mrketingovým účelům. Vedoucí zpěváci skupiny se brání: "Mnoho mladých lidí v Senegalu chodí na náboženské přednášky jen zřídka. Nejlepší způsob, jak jim předat informace, je rap, který většina z nich stejně poslouchá. Nikdo nechce zemřít mladý, ale nikdo taky neví, co se mu může stát. Mluvíme o tom jasně, aby se mladí mohli připravit na eventualitu smrti. Když naši vrstevníci, mladí muslimové, uslyší takové poselství, nebudou zapomínat na provádění modliteb a půst o Ramadánu a budou také laskavější ke svým bližním, ať už muslimům nebo nemuslimům."
Mladí umělci to přitom u starší generace nemívají zrovna lehké - už zmiňovaná raperka Sister Fa sice od dětství snila o tom, že se stane hudební hvězdou, ale když se za svým snem vydala, nenašla u své rodiny moc pochopení: "Když jsem v roce 2001 s rapem začínala," vypráví sama, "nebývala jsem moc doma. Ráno jsem vstala, umyla se, oblékla a šla ven. Nepomáhala jsem doma, nevařila jsem, pořád jsem byla pryč. Rodina to nechápala. Měli jsme problémy. Ale když viděli, že je to opravdu moje cesta, že to můžu dělat jako povolání a že to opravdu chci, podpořili mě."
(O pět let později se Fatou Diatta provdala za rakouského etnologa-dokumentaristu a přestěhovala se s ním do Berlína. Hudbě se věnuje dodnes.)
Ne všichni nábožensky orientovaní rapeři ale sázejí na vytahaná trika a kalhoty se zkrácenými nohavicemi - moderní hudební styly nezavrhují ani ctihodní mužové v kaftanu.
Naplňují tak zřejmě předpověď z Buchárího sbírky hadísů: "A mezi věřícími budou lidé, kteří se pokusí legalizovat následující: cizoložství, pití vína a užívání hudebních nástrojů."
Článek vyšel v roce 2009 v časopise Tajemství islámu.
Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz
Ilustrace v perexu: http://freedigitalphotos.net
