Půstem proti starobě

Proč pláčeš?" ptala jsem se onehdy večer štkajícího potomka. "Protože nebudu veliká," odpovědělo dítě mezi vzlyky.

"Proč bys nebyla? Taky budeš veliká," (dá-li Pánbůh), slibovala jsem.

"Ale ne už zítra," nebyla dcerka k utišení. Rozhodla jsem se svěřit jí, že i dospělost má své stinné stránky: "Budeš veliká, až já budu stará."

Slzy vyschly: "jako babička?"

"Ano, jako babička."

"Taky budeš nemocná?"

"Nevím, možná..."

Stavidla se zvedla znovu a pláč byl ještě zoufalejší: "Tak já... tak já už nikdy nebudu papat!"

"Proč bys nepapala?" divila jsem se.

"Abych nevyrostla. Abys nebyla stará."

Obrázek v perexu: http://www.freedigitalphotos.net/

Článek poprvé publikován v létě 2009 na stránkách http://manzelka.bloguje.cz