Proti bolení hlavy i uhranutí...

Ve Francii zakázali "voile intégrale" (když podobný, ba přísnější zákaz před čtyřmi lety vstoupil v platnost v Tunisku, nenadělalo se kolem toho ani zdaleka tolik rámusu) a kolega Hudeček při setkání s "šik" muslimkou zauvažoval o tom, jestli v ženské muslimské módě dochází k posunům.

baba steve
A ačkoliv celosvětově jednotné "odívání muslimských žen" neexistuje - jinak se obléká puberťačka - muslimka v Bosně, jinak muslimka v Pákistánu, jinak muslimská babička v Ugandě a jinak stejně stará dáma v Jemenu, v Africe pod Saharou se nedá přehlédnout jistý trend - "předpisově" zahalených mladic je čím dál víc.
 
Senegalský deník Le Soleil píše o Maam Mariamě, čtyřiadvacetileté krejčovské učnici, pracující v malém salónu. Splývavý bílý oděv, ve kterém je oblečena, doplnila zelenkavým šálem a bílým islámským šátkem, utaženým kolem lícních kostí - právě tak, jak si ho váže den co den už pět let. "Začala s tím moje starší sestra, ta se v naší rodině zahalovala jako první. Vždycky se mi to líbilo. Obdivovala jsem její eleganci a rozhodla se, že půjdu stejnou cestou." Jako další pozitivum prý Mariama vidí, že napodobováním sestry vyhověla islámské normě ženského odívání.
 
Další dívka, Maget Dienová, měla rozhodování jednodušší. Pochází z rodiny náboženských učenců a muslimský šátek nosí zhruba od patnácti let, stejně jako všechny ženy z příbuzenstva. "Bereme to jako samozřejmost, od útlého věku nás učili, že muslimky si mají zahalovat celé tělo," vysvětlila reportérovi.
 
Ale ať už je to kvůli módě, následování vzorů nebo náboženskému doporučení, žen v muslimských šátcích dnes přibývá.

Zatímco dřív jste v Dakaru na ženu v muslimském šátku téměř nenarazili, v posledním desetiletí se zahalování stalo rozšířenou módou zejména mezi univerzitními studentkami. Oblékání dívek v intelektuálském prostředí se stále více blíží arabskému ideálu – místo dříve nošených širokých šálů se studentky dnes oblékají do džilbábů, které v záhybech volného střihu skrývají celou postavu (s výjimkou tváře) od hlavy až ke kolenům.

Konzervativní Ibádu se vzájemně poznávají podle vzhledu: ženy (mladé, protože starší paní šátky po arabském vzoru nenosí) mají vždy šátek pečlivě utažený kolem obličeje, muži pěstují bradku a kalhoty zkrátili nad kotníky.

Muslimka má ukazovat svou krásu pouze  manželovi, oblečení venku nemůže odhalovat ženiny hrany či obliny. Jde-li na veřejnost, nepoužívá důsledná muslimka make-up a vůbec se raději drží v ústraní. Taková pravidla dodržuje i ibádu Khady: "Ty, které se k šátku oblékají vyzývavě, by ho snad radši neměly nosit vůbec. A častá předmanželská těhotenství ibádu z Mbouru a mediálně skandalizované vraždy novorozenců, kterých se i tyto dívky někdy dopouštějí? Povaha se přece nepozná podle oblečení..."

Adža, moderně oděná muslimka v šátku, si naopak myslí, že zahalení ženě nebrání v běžných denních aktivitách, společenském životě ani v tom, aby byla na veřejnosti co nejupravenější. Adža se nechce cítit výjimečná; má kamarádky mezi zahalenými i nezahalenými děvčaty.  A dbá na sebe. "Musí mi to slušet," říká, "chci být lákavým příkladem, aby i ostatní kamarádky zatoužily po zahalení."

Shoduje se v tom s devatenáctiletou studentkou Aram - ta k muslimskému šátku obléká košili s dlouhým rukávem a vypráví o tom, jak se začala zahalovat v devíti letech. V rodině je jediná, která závoj nosí; matka a sestry její volbu sice respektují, ale nepřidaly se.

Ani Aram se nezříká společenského života: chodí s kamarádkami na pláž a do přírody; muslimský šátek považuje za vhodnou bariéru mezi věřící dívkou a pokušením. "Šátek mě chrání před sukničkáři," tvrdí.

Adžin a Aramin přístup není běžný; mnoho ibádu obou pohlaví své nedostatečně konzervativní souvěrce ani nezdraví, natož aby s nimi vstoupila do rozhovoru nebo se s nimi zahodila pokleknutím ke společné modlitbě.

"Já nevidím nic špatného na tom, že půjdu na pláž nebo budu s kamarády poslouchat hudbu," pokračuje Adža. "Jde ale o to, že muži mě musí respektovat, a od toho závoj je."  

Martin, mladý křesťanský hlasatel jedné z dakarských rozhlasových stanic, prohlašuje, že nošení muslimského závoje by mělo být mezi ženami rozšířenější.

"Ženy by se neměly veřejně vystavovat," míní. "Ty v šátku jsou klidnější a mívají lepší povahu. "Vážím si jich mnohem víc, než nezahalených žen," svěřil se.  "Dokonce jsem byl do jedné zamilovaný. Bohužel, moji žádost o ruku z náboženských důvodů odmítla. Zůstali jsme jen dobří přátelé. V každém případě by ve společnosti určitě ubylo problémů, kdyby se tak oblékaly všechny dívky."  

Další mladík, tentokrát muslimského vyznání, Bókar, s Martinem tak docela nesouhlasí:

"Podle oblečení sotva poznáš, kdo je ibádu a kdo si na to jen hraje. Každá muslimka by se sice měla chovat a oblékat podle svého náboženství, ale jak je to doopravdy... Mám i přítelkyni ibádu, jenže s ní je to těžké, o spoustě věcí vůbec nemůžu mluvit. Ale i před ní jsem chodil se zahalenýma, a získal jsem dojem, že v osmi případech z deseti se ibádu staly holky, co už nejsou panny, jen aby si napravily reputaci." 

Ke zvyšování společenského statutu většina Senegalek dodnes používá, spíše než muslimský šátek, lehký šál nebo pruh látky, volně přehozený přes hlavu nebo uvázaný do turbanu nápaditých tvarů. Velká část dam se domnívá, že šál hraje stejnou roli, jako muslimský šátek.
 
Paní Ndey Faatu Faalová, oblečená v potištěném kartounu, má přes vlasy přehozen šál z látky se stejným vzorem. "Vdanou ženu šál nejen chrání například před bolestmi hlavy z průvanu , ale navíc dodává vážnosti před lidmi," prohlašuje paní Faalová.
 
Sedmdesátnice Helena Maronová z kmene Sererů si myslí, že zakrývání hlavy šálem je pro vdanou ženu nezbytné, aby se uchránila útokům zlých sil. "Nejnebezpečnější je procházet se venku prostovlasá za soumraku."
 
Nošení šálu je povinností i pro ženy z jiných etnik, například Fulani nebo Bambara. Fulbové navykají na šál už malé holčičky, a po svatbě se jeho oblékání stává pro mladé paní povinností. Bambarky a Sererky si hlavy do šálů zahalují po západu slunce, nebo v době po slehnutí. "V takových chvílích je žena snadnou kořistí zlých sil. Musí se chránit tím, že se zakrývá od hlavy až k patě," vysvětluje paní Majmúna Njaayová.
 
 
A i když imám Assane Njaay z velké mešity dakarské univerzity Cheikha Anty Diopa podle vlastních slov respektuje ženy, které se halí do šálů, vyzdvihuje ty, které zvolily muslimský šátek. "Oblečením uctívají Boha, stejně jako to dělají modlitbou, dáváním almužny nebo půstem."
Zároveň ale připomíná, že ty mladé "moderní muslimky", které kombinují muslimský šátek s upnutými kalhotami, se dopouštějí hříchu a měly by se oblékat konzervativněji: "V sexy oblečení a v šátku se nacházejí v situaci nerovnováhy," myslí si.
 
Nicméně jsou i ženy, které po čase závoj odloží úplně a vracejí se zpátky k minisukním, krátkým tričkům a obepnutým džínům.
Zdravotní sestra Aminata vypráví, jak jedna z jejích kolegyň v nemocnici chodila po několik let vždycky zahalená, až jednoho dne přišla bez šátku. "Všechny to překvapilo, ale ona sama k tomu nic neřekla a nikdo se jí na to neodvážil zeptat."
 
Lamin Njaay takové změny považuje za důkaz slabé víry. "Ty ženy nenosí šátek z přesvědčení, ale kvůli módě nebo si to jen chtějí vyzkoušet. Hodně žen začne nosit šátek, ale po krátké době ho zase odloží. To nemá s vírou nic společného."
 
Ale pokud je oblékání muslimského šátku povinností pro každou dospělou muslimku, není tomu s tradičním šálem a jeho nositelkami jinak. "Když šál neobléká svobodná dívka, tolik to nevadí," říkají strážci tradic. "Ale jak je žena jednou vdaná, musí tomu stavu přizpůsobit i své oblečení a především myslet na to, že hlava musí být stále zakrytá."
 
I když způsob vázání šálu se u různých etnik i pro různé situace liší, na povinnosti zakrývání vlasů vdaných žen se shodnou bez výjimky všichni.
 
"Když jdete na pohřeb, nemůžete si samozřejmě ve vázání šálu dovolit takové módní výstřelky, jako když jdete na křtiny nebo na svatbu. Ale protože ani v islámu by vlasy ženy neměly být vidět, zabíjíme nošením šálu dvě mouchy jednou ranou," říká paní Faalová.
 
 
 
 
 
 
Související články:
Žena, žena, tak akorát oblečená
Milostný život o ramadánu
Potěšte tchyni - o ramadánu povinně
Dochází v muslimském světě k posunu? (Tomáš Hudeček)
Chci chlapa!
Past na rozvedené
 
http://www.seneweb.com/news/elections2007/article.php?artid=24600 
 
 
 
 

Část článku byla již dříve publikována na stránkách http://manzelka.bloguje.cz
 
 
 
 
Obrázek v perexu: Flickr, Babasteve