Proč mají pánové radši holčičky (než babičky)

"Pane, dal byste si se mnou dneska večer schůzku? Anebo, co kdybychom spolu rovnou strávili noc?"

Na první otázku prý dobrovolnicím odpověděla kladně polovina oslovených mužů. S druhým návrhem souhlasily tři čtvrtiny.
 
Když se ptali pánové dam, na kafe by jich šla také polovina - ale do postele žádná. Dámy jsou prý vybíravější, musejí rozvažovat, s kým plodit, a tak dál, znáte to.
 
Teoreticky je prý pro ženu snazší opatřit si muže, než naopak. Dokonce pro jakoukoliv ženu, téměř bez ohledu na věk a vzhled. Aspoň, pokud mluvíme o krátkodobém vztahu.
 
Pro dlouhodobý, jak zase dokazují jinde, je prý důležitější, aby žena byla krásná, než aby byla mladá, ačkoliv ideální věk roštěnky k nakousnutí se od udávaných 18 - 22 let nikam neposunul.
 
Přesto se porůznu - už ne od vědců a ze zpráv o výzkumech - dočítám, že "žena nad dvacet let se začíná fyzicky rozpadat", že holky nad osmnáct nebo dvacet let už jsou skrz naskrz morálně i jinak zkažené a vůbec, zkrátka, čím starší ženská, tím od ní dál - nejen kvůli tomu, jak (hrozně!) vypadá, ale hlavně jak se chová ("má čím dál prořízlejší pusu" a říká věci, které od mladé nikdy neuslyšíte).
 
Ale až když jsem si v jinak celkem romantickém článku přečetla, že holčičky "nikdy neodejdou", když se dozvědí, že od teď mají "už jen jediné právo, právo na život", mi to došlo.
 
Zamlada si necháte líbit věci, kvůli kterým byste o deset patnáct let později troufalce prohodily zavřenými dveřmi, a ještě ho před sebou kopaly ze schodů. 
Zamlada ještě nevíte, jak má vypadat (milostný) vztah. Učíte se za pochodu. Přijímáte lekce, o kterých se až mnohem později dovíte, co znamenají, a nenecháte si do toho od nikoho mluvit - jste přece zamilovaná a, sakryš, dospělá... Nebo skoro. A milujete. Že? Milujete.


Milujete, i když vám drhnou rtěnku z pusy sněhem, i když po vás chtějí sexuální praktiky, které zrovna nemusíte. Milujete, i když dostanete facku za to, že jste se usmála na toho blonďáka odvedle - vždyť to je přece všechno z lásky, a kdoví, možná jste s ním přece jen trošku flirtovala? A tak se nemalujete (nebo malujete, to podle toho) nosíte nebo nenosíte mini a podpatky, necháte se ostříhat nebo si narůst dlouhé vlasy, obarvíte se nebo se odbarvíte. Abyste se Mu líbila.
 
S kamarádkou Zuzanou, co je o osm let mladší, než já, jsme "chodívaly za chlapama". Když se nám náhodou líbil tentýž, přenechala jsem ho Zuzaně (a užívala si to skoro stejně, jako bych s ním chodila sama). Obyčejně netrvalo dlouho, než se z něj, ať už působením přírodních sil nebo Zuzančiny osobnosti, vyklubal mizera. Mizera Zuzanu opustil - nebo snad Zuzana opustila mizeru - a začínaly jsme nanovo.
 
Zuzana ovšem bývala o několik kol rychlejší, protože zatímco se můj ctitel chystal přejít od obléhání k dobývání, byl ten Zuzančin již na odchodu.
 
Pokoušela jsem se vylepšit Zuzanino skóre muži po všech stránkách mi imponujícími, a Zuzanka jednoho po druhém odmítala. Zdáli se jí příliš velcí, příliš malí, příliš drobní, příliš nemoderně oblečení, kariérově neperspektivní nebo neměli tu správnou sexy hloubku hlasu.
 
Zuzance se líbily úplně jiné typy, a tak ti moc vysocí, příliš zakrslí, moc subtilní a oděvně dočista "out" muži končili se mnou.
 
Zuzanka bývala se svými sebevědomými krasavci zhruba týden v sedmém nebi. Přibližně osmého dne zjistila, že krasavec je psychopat či sociopat. Dalších několik týdnů se ho snažila buď zbavit,  nebo ho v slzách (marně) lákala zpátky, zatímco já a můj malý/velký/nemoderní muž jsme se ji pokoušeli utěšovat.
 
Nakonec jsem se smířila s tím, že osm let životních zkušeností se přeskočit nedá; Zuzanka si musí hodnoty uspořádat sama. Bolestivými pokusy bez umrtvení.
 
Koneckonců, i já jsem měla "mizerové období".
 
"Hodní kluci" u mě vyvolávali prchací reflex, a potom, co jsem se zbavila prvního zarputilého adepta manželství, trmácela jsem se pár let mezi "svými" psychopaty, vzdělávajíc se v umění nebýt trpělivou, všetolerující, všeobětující "hodnou holčičkou", která za pochvalu udělá vše (a které pánové tak rádi).
 
Pochopit, že se nechci obětovat, mi trvalo šest nebo sedm let. Přijít na to, že místo toho, aby lidé byli spokojení SE MNOU, je lepší, když se cítí spokojeni v mé přítomnosti.
 
Protože jediní lidé, se kterými stojí za to trávit nám vyměřený čas, jsou - i pro ženu - ti, se kterými jsme po většinu toho času šťastni.
 
Tím poznáním jsem se přesunula do kategorie sobecké stařeny.
 
A moc, moc přeju všem Zuzankám, aby se do ní také brzo dostaly.
 
 
 
 
 
 
 

http://www.stopnasili.cz/teenageri/proc-to-dovolime.html
 
http://www.zeny.cz/magazin/intimnosti/je-clovek-prirozene-monogamni-nebo-polygamni-.aspx
 
 http://hubpages.com/hub/Age-Beauty-and-the-mating-Game
 
http://www3.interscience.wiley.com/journal/118619999/abstract?CRETRY=1&SRETRY=0
 
 
 
 
 
Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz
 
 
 
 
 
Foto v perexu: http://www.freedigitalphotos.net/images/Women_g57-The_Girl_p12517.html