Pracovat, nebo zemřít!

"Dávej na sebe pozor. Miluju tě," vyťukal Bocar na mobilu poslední textovku pro svou milou. Chvíli poté se s výkřikem "práci, nebo smrt!" polil hořlavinou a škrtl zapalovačem.

 
Čtyřicetiletý Bocar Bocoum byl druhou - a bohužel ne poslední - obětí "módy" sebeupalování před prezidentským palácem v Dakaru. I přes okamžitě poskytnutou lékařskou péči bývalý voják zemřel v nemocnici, osmačtyřicet hodin po svém zoufalém činu.
 
O týden později viděly stráže u mříží paláce stejný výjev. Jen živá pochodeň byla jiná: Ahmeth Tidiane Ba, třiatřicetiletý majitel obchůdku na předměstí Dakaru a příslušník puristického náboženského hnutí saláfistů, mezi přáteli a rodinou proslulý laskavostí a zbožností.
 
Adamu Bocouma, který se pár dnů nato polil před branami sídla hlavy státu motorovým olejem, okamžitě zadrželi hlídkující policisté v civilu.
 
Míra sebevražednosti mezi Senegalci není nijak mimořádně vysoká; oproti Česku zhruba poloviční. Islám ani křesťanství nepohlížejí na dobrovolný odchod ze světa zrovna shovívavým okem, a tradice dokonce požaduje, aby lidé, kteří se sebevrahem byli v kontaktu, vykonali oběť.
O to větší zděšení budí veřejné sebevraždy bolestivým způsobem, jakým sebeupálení bezpochyby je.
 
Psychologové a sociologové ve sdělovacích prostředcích mluví o tom, že zoufalství, pocit bezvýchodnosti a autoagrese mají původ v rozpadu základních forem lidského společenství, v absenci rodinných vazeb nebo dokonce rodiny samé. Za veřejný zájem se prý spíše obětuje muž bez závazků než někdo, na kom závisí obživa manželek a dětí.
Spekuluje se o tom, že sebevražda Oumara Boucouma mohla být aktem zoufalství, Tidiane Ba se zabil při politickém protestu a Adama Boucoum byl možná psychicky labilní.
Média popřála sluchu i tradičním léčitelům - jakási zázraky konající dáma se nechala slyšet, že Dakarem obchází džiňátko, které neví, co dělá, a aniž by chtělo škodit, způsobuje, že se mladí lidé zabíjejí. Nebezpečí se prý lze vyhnout vykonáním oběti.
 
Ať už za to může džiňátko, nezaměstnanost nebo společenské klima, sebevraždy před palácem se dají politicky využít.
 
Vláda ústy ministra Serigne Mbacké Ndiaye vyjádřila politování nad úmrtími oněch mladých mužů, ale odmítá za ně přijmout zodpovědnost: "Ti, kdo říkají, že to měl být vzkaz pro nás, jsou možná právě ti, kdo nám ty vzkazy chtějí posílat," a "Ahmet Tidjane Ba měl možná jiné problémy; jeho motivy neznáme."
 
Opozice, představovaná socialistickou stranou, naproti tomu viní ze série sebevražd výlučně vládu (jejíž příznivci zase naznačují, že sebevraždy organizuje opozice ve snaze vyprovokovat i v Senegalu "jasmínovou revoluci"), a žádá občany, aby se místo zabíjení organizovali k protestům. (Několik velkých manifestací proběhlo ve třetím březnovém týdnu.)
 
I opozice nicméně přiznává, že kromě "neúspěchu vlády liberálů" je série dakarských sebevražd ohněm dílem "nemocné společnosti a existenciální nejistoty."

 
Fotografie v perexu: http://freedigitalphotos.net
 
Článek publikován původně na stránkách http://manzelka.bloguje.cz