Alespoň dokud si nejste jisti, že máte v pořádku všechny "papíry".
Vždycky jsem chtěla mít potomky, kteří by si byli věkově blízcí. Můžou si spolu hrát, budou si líp rozumět a vůbec, nezažijí ty frustrace "několika jedináčků", jaké jsou vlastní nám, kteří máme sourozence o dekádu či víc mladší nebo starší.
Dvě čárky na těhotenském testu, napovídající, že má prvorozená se na sestru nebo brášku může těšit - pokud všechno dobře dopadne - už dávno před druhými narozeninami, mi udělaly radost.
S tím, že jsem dostala výpověď z práce z důvodu (prvního) porodu - a že se s tím nedá nic dělat - jsem se už smířila, potvrzení o nástupu na mateřskou dovolenou (podklad pro výplatu peněžité podpory v mateřství) jsem na ex-zaměstnavateli vymámila už po pár měsících... Idyla. Lepší už to za dané situace stejně ani být nemohlo, myslela jsem si.
"Tak to bude horší," připravovala mě na pád z výšin úřednice sociálního odboru městského úřadu, "tady koukám, že v době porodu už budete nezaměstnaná víc než dvě stě sedmdesát dní, to už nárok na peněžitou podporu v mateřství nemáte. No ale vy nemáte ani ten zápočtový list, takže vám dnem porodu musíme pozastavit i vyplácení rodičovského příspěvku - jak my bez dokladů můžeme vědět, že vám váš zaměstnavatel -"
" - myslíte ten, kterého nemám?"
"- nevyplácí mateřskou?"
"Takže, jestli tomu správně rozumím," odvážila jsem se zeptat, "nebudu dostávat jedny peníze z pojištění, protože nejsem zaměstnaná, a druhé peníze z pojištění nebudu dostávat, protože zaměstnaná jsem?"
"Ono to tak bohužel je," přiznávala mladinká úřednice skoro omluvně, "ale zkuste se přihlásit na úřadu práce, třeba vám s tím nějak pomůžou..."
Poslechla jsem. "Ale vy nemáte zápočtový list?" podivili se i tam. A zase ten obehraný hit mých jednání s úřady: "váš zaměstnavatel je přece povinen vám doklad vydat“ – „ne, můj bývalý zaměstnavatel není povinen vůbec ničím“ – „obraťte se na kontrolní odbor „ – „můj bývalý zaměstnavatel pod kontrolní odbor nespadá“ – „obraťte se na Ministerstvo práce, obraťte se na Ministerstvo zahraničí“.
Ministerstvu zahraničí za mě právník Helsinského výboru sestavil dlouhý dopis, ve kterém citoval spoustu porušených bodů mezinárodních práv, dohod a úmluv, stejně jako spoustu porušených českých zákonů. Ministerstvo naň nikdy neodpovědělo a já se pak od právníka dozvěděla, že to, co se stalo mě, děje se prý zaměstnancům různých velvyslanectví celkem běžně; bez podpory českého státu se nijak bránit nemůžou.
Kopii zápočtového listu jsem vyškemrala na soucitných úřednicích Správy sociálního zabezpečení. Úřad práce mě přijal do evidence... i když bez nároku na podporu v nezaměstnanosti, jelikož velvyslanectví mi odmítlo vydat potvrzení o průměrném čistém výdělku. "Ne, daňové přiznání nestačí, ani potvrzení o hrubém výdělku a odvodech na pojistném, my musíme mít to prohlášení zaměstnavatele... No tak se obraťte na kontrolní odbor? Na ministerstvo práce? ... To vám pak můžeme vyplácet jen minimální podporu, jako kdybyste nepracovala, " uzavřela záležitost slečna za přepážkou. A dojděte si do zdravotní pojišťovny nahlásit změnu," doporučila mi.
Téhož odpoledne jsem se dozvěděla, že zdravotní pojišťovně dlužím pěkných pár desítek tisíc.
"Ale vás zaměstnavatel vloni odhlásil pro skončení pracovního poměru, o mateřské tu nemám nic?" podivila se slečna, vyťukávající mé nacionále na krémové klávesnici. "To jim ale hned řekněte, ať to tu nahlásí, vždyť vám tu nabíhá penále," loučila se se mnou.
Penále nabíhalo i následujícího čtvrt roku, během něhož ex-zaměstnavatel žádosti o nápravu věci ignoroval.
Ze Státního úřadu inspekce práce, který jsem upozorňovala na to, že zaměstnanci ambasád jsou v právním vakuu (jejich zaměstnavatelé jim nemusí vydávat doklady, za jejichž nepředložení jsou zaměstnanci českými úřady sankcionováni) a bylo by potřeba tuto situaci nějak globálně řešit, mi odepsali.
Sdělili mi, že na tyto zaměstnavatele se možná nevztahuje zákoník práce.
Měla bych se zeptat odborníků na mezinárodní právo (to bylo to první, co jsem vůbec udělala. Zákoníku práce, stejně jako všem ostatním zákonům hostitelských zemí, jsou - v souladu s Ženevskými konvencemi - diplomatické mise podřízeny.).
Inspektorát s tím vlastně nemá vůbec nic společného, neboť ambasády nespadají pod kompetenci českých kontrolních orgánů (jistě, ale neříká snad zákon výslovně, že inspektorát práce „předkládá ministerstvu podněty ke zlepšení právní úpravy týkající se právních předpisů", a že se "podílí společně s ministerstvem na mezinárodní spolupráci týkající se pracovních podmínek"?).
Měla jsem vědět, že "je nutné před podpisem pracovní smlouvy znát rozsah práv a povinností vyplývající z uzavřeného vztahu." (Copak vám někdo před podpisem smlouvy řekne, že ta smlouva je jen pro formu – vy máte ty povinnosti a odpovědnost, které z ní vyplývají, zatímco druhá strana jen ty, které uzná za vhodné, nebo taky vůbec žádné, bez ohledu na to, co se tam píše? Jak mám předem tušit, že Ženevské dohody na našem území neplatí?)
Na otázku, co mám dělat, když mi chybí doklady, které mi bývalý zaměstnavatel s diplomatickou imunitou odmítá vystavit a české úřady je ode mne požadují, mi Inspektorát práce ("poskytuje bezplatné služby z oblast pracovněprávního poradenství") neodpověděl vůbec.
Děti se narodily, (některé) záležitosti s doklady pololegálně vyřešily za pomoci různých soucitných duší na různých úřadech, jiné (např. evidence důchodového pojištění) se nevyřeší už nikdy.
Za to mi do budoucna zůstalo poučení, že jsou-li ve hře "vyšší zájmy", na státní asistenci spoléhat nelze. Experimentia docet...
Související články:
Tango úředního mustanga
Mateřská? Zapomeňte!
Obrázek v perexu: http://freedigitalphotos.net
Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz
