Všechno dobro na světě pochází od žen.
A nejlepší z žen je Maam Diarra.
Maam Diarra je v našich srdcích," prohlašují murídští poutníci, kteří dnes přišli do senegalského Porokhanu navštívit její hrob.
"Maam Diarra je jako moře – její štědrost je nekonečná. Žádajícímu dá vše, oč si řekne," věří.
Maam Diarra Bousso (*1833 †1866?), oč dnes přehlíženější murídskými učenci, o to milovanější a uctívanější lidovými masami, byla dcerou Maama Abdoua Bousso a Soxny Walo Mbacke z kmene Tukulérů. V první polovině 19. století, když Foutu zachvátily politické nepokoje, odešli rodiče Maam Diarry do Kajoru, kde pak Abdou Bousso vyučoval náboženství. Rodina Maam Diarry byla údajně velmi zbožná a paní Walo Mbacke, sama učitelka Koránu, si dala záležet na tom, aby její dcera měla široké náboženské vzdělání.
Maam Diarra se v dospělosti stala druhou ženou svého strýce Mora Anty Saliho a porodila tři děti, z nichž jedno byl budoucí šejch, Ahmadou Bamba. Z potomků se netěšila dlouho: při stěhování do Porokhanu onemocněla a ve věku třiatřiceti nebo pětatřiceti let tam zemřela.
Lidová víra jí připisuje vlastnosti ideální ženy a matky, kumulované v jediné osobě: Maam Diarra prý byla trpělivá, laskavá, štědrá, milující své bližní, pečující a mateřská. Protože podle wolofské tradice mohou být úspěšní jen potomci ženy pracovité, trpělivé a morálně neposkvrněné, je nasnadě, že Maam Diarra musí být vyzdvihována jako žena mimořádně oplývající všemi ctnostmi dobré manželky a matky.
Podpora, kterou poskytovala svému muži v práci, jí od něho vynesla přezdívku "Sousedka Boha", a tehdejší básník a filosof Moussa Ka vydává ve svých spisech svědectví o tom, jak Maam Diarra obdarovala svým zlatým náramkem mlékařku.
V 50. letech 20. století prohlásil jeden z vnuků Mame Diarry, náboženský vůdce Serigne Bassirou, její hrob v Porokhanu za místo vhodné k uctívání památky této zesnulé.
Od té doby se do Porokhanu konají každoroční pouti, na nichž věřící obou pohlaví (mimo jiné) vzdávají hold ženství tím, že symbolicky vykonávají ženské práce a ženy se modlí za řešení zdravotních nebo manželských problémů.
Tak jako Touba symbolizuje samotného šejcha Ahmadou Bambu, Porokhan zastupuje jeho matku, a zároveň matku svatého města Touby, v širším významu pak všechny murídské ženy. Lidová víra nedělá rozdílu mezi Maam Diarrou a šejchem Ahmadou Bambou – světec se narodil ze své matky, jsou tedy jedno.
V tom se řadoví věřící často rozcházejí s učenci, kteří v Maam Diařře vidí jen světcovu rodičku.
Maam Diarra ovšem nebyla ani zdaleka jedinou významnou ženou muslimského Senegalu.
Záznamy hovoří o tom, že v roce 1943 se stala "chalífou", náboženským vůdcem menší murídské komunity, paní Magat Diop. Nastoupila tehdy jako sedmadvacetiletá na místo svého zemřelého otce, od něhož převzala způsob jednání s koloniální správou a neváhala si postavení vylepšovat ani strategickými politickými sňatky. O něco později působily v náboženských hnutích také dvě známé (ač jistě ne jediné) marabutky - vnučka Maam Diarry, paní Maimouna Mbacke († 2002) a paní Saida Oumoukhairy Ibrahim Niasse, pocházející z rodiny zakladatele bratrstva Tídžáníje, která mimo náboženskou činnost spolupracuje s organizacemi podporujícími vzdělávání žen a dívek, mikrofinancování a zdravotnickou péči o matky a děti..
Všechny tři dámy jsou svými žáky obdivovány mimo jiné i pro skromnost a asketický způsob života. Ten je, zdá se, pro ženské náboženské vůdkyně podmínkou – a pak také absence menstruace, zbožné vystupování a schopnost vzbudit u svých následovníků důvěru.
Amber Gemmeke popisuje dva příklady za všechny:
Pětapadesátiletá Meissa Ndiaye žije se svými synovci a neteřemi v sedmipokojové vile na předměstí Dakaru. Sama říká, že její otec ji vyučoval Koránu asi do jejích patnácti let a pak se až do třiceti věnovala mystice. Když bylo paní Ndiaye ke čtyřicítce, rozvedla se a odešla do Dakaru, protože "tam je víc peněz". Otec jí na cestu požehnal a dal jí talisman – stříbrný prsten s textem z Koránu uvnitř. Na začátku neměla žádné klienty – ale ti první s sebou přivedli další a další... Nakonec, když okruh zákazníků paní Meissy vzrostl, dostala "marabutka" od chalífy bratrstva Layennů pozemek, na kterém si mohla postavit dům. Meissa za zákazníky také cestuje: navštěvuje je v Gambii a Mauretánii, a poskytuje i telefonické konzultace těm, kteří emigrovali do jiných zemí.
Kolegyně paní Meissy, Kumba Keita, je v Dakaru narozená Bambarka. Od mládí bývala sekretářkou; cestovala po celém světě, žila v Nigeru, Kongu, Francii a Namibii, pracovala pro UNESCO i francouzskou ambasádu. "Marabutkou" se stala poté, co se jí ve snu zjevil světec Seydina Issa Laye. Tehdy jí bylo třiatřicet let a žila v Nigeru. Zjevení Issy Layeho jí změnilo život: odešla od manžela a vrátila se s dětmi do Dakaru, kde se brzo stala známou.
Důležitost rituální čistoty podtrhuje i ona: "Jak může žena dělat khalwah, meditativní "očistu srdce" v ústraní, který někdy trvá i čtyřicet dní, když mezitím musí udělat přestávku kvůli krvácení?"
Většího počtu mladých, biologicky plodných náboženských vůdkyň se tedy asi hned tak nedočkáme.
Více informací:
http://jaar.oxfordjournals.org/cgi/content/abstract/73/4/1099
http://www.highbeam.com/doc/1G1-194620910.html
http://www.tntmagazine.com/travel/destinations/africa/senegal/readers-stories/the-road-to-porokhane.aspx
http://www.wickedlocal.com/cambridge/homepage/x1722200248
Obrázek v perexu: http://www.freedigitalphotos.net/
Původní verze článku poprvé uveřejněna v dubnu 2009 na stránkách http://manzelka.bloguje.cz
