Starý mládenec (jak se říkalo za mých mladých let) nebo "single muž" (jak se říká dneska), je sekáč. Je to chlap, který pochopil, že ženskou k ničemu nepotřebuje, že by mu jen komplikovala život.
Ti nejlepší z nejlepších ještě dokážou do svého mládeneckého (pardon, single) bytu přivábit několik různých žen týdně a zase je po ránu (nebo ještě lépe hned v noci) z kutloušku vyexpedovat. To už jsou nejen "sekáči", ale také "kaňouři". (Tedy alespoň do doby, než z nich odtikávání času udělá staré kozly.)
Stará panna, chci říct single žena, není "sekačka" ani "bachyně", ba ani moudrá osoba, která si kvůli jedné klobásce nechce doma chovat celé prase. Je to chuděra, která ostatním ženám závidí, že mají chlapa, protože ona sama si žádného nedovedla sehnat, případně udržet. Je nešťastná a zoufalá, a jestliže se náhodou zdá žíti i ve své "samotě" (rozuměj bez muže) radostně a spokojeně, pak jde o faleš a přetvářku.
Mužský šovinista je tvor, poučený životem. Je to někdo, kdo z bolestných zkušeností pochopil, že ženy jsou plémě hadí, věřit jim není záhodno a vůbec, vlastně za nic nestojí. Většina mužů (a kupodivu i nemálo žen) se nad výroky mužského šovinisty zamyslí a přinejmenším v žertu uzná, že "na tom něco je".
Feministka - nikoli militantní feministka prohlašující, že muži nestojí za nic, ale taková, která volá po rovných příležitostech a po tom, aby přístup rodin, zaměstnavatelů, učitelů... zohledňoval spíš schopnosti jedince než jeho pohlaví, jest dle všeobecného mínění ženou zmatenou, ošklivou, zarostlou, osamělou, zapšklou, frigidní a ještě k tomu všemu natolik intelektuálně snobskou, že by si o ni žádný muž stejně ani kolo neopřel. Tváří-li se žena, ztotožňující se s některým s ideálů feminismu, spokojeně, je to jen její póza - v hloubi duše je totiž, chuděra, nešťastná a zahořklá.
Český konvertita k islámu je - z vlastního rozhodnutí - zrádce kulturních hodnot.
Česká konvertitka k islámu pochází z rozvrácené či jinak nefunkční rodiny. Touží po výjimečnosti, je škaredá, zakomplexovaná a neschopná. Trpí nezájmem společnosti i domorodých mužů, pročež podléhá šarmu prvního kolemjdoucího muslima. Pod jeho vlivem se pak hlásí k náboženství; láká ji hlavně to, že už nikdy nebude muset nic dělat, neboť stejně nic neumí a k ničemu se nehodí. Když se setkala s realitou, zjistila, že není cesty zpět (a, ó, jak by zpátky chtěla!), takže jí nezbývá, než předstírat spokojenost a tajit své nezpochybnitelné neštěstí.
Soužití a setkávání s lidmi, kteří mají stejné názory, životní postoje, cíle a hodnoty, budí pocit jistoty a bezpečí. Poznání, že kolem žijí i lidé s názory a hodnotami jinými - a přesto mohou být spokojeni a šťastni - naopak dokáže navodit úzkost: "jak tak můžou existovat? Copak ten MŮJ způsob života není ten jediný správný, ten nejlepší ze všech možných, ten jediný, jímž se dá ´správně´ žít?"
Někdo se vyrovná s tím, že "správných" cest je víc, jiný hledá vysvětlení, uchyluje se k popření.
Děje se to obousměrně: dobrovolní "singlové" litují "svázané", "svázaní" zase "singly. Feministky se soucitem hledí na´"podřízené" ženušky, které jsou pro změnu přesvědčeny o nešťastné existenci feministek. České konvertitky k islámu prohlašují, že nejdokonalejší život má muslimská žena ("chuděrky uštvané nevěřící!"), zatímco ateistky prohlašují, že nejlepší ho mají ony ("chuděry utlačované muslimky!").
Funguje to tak nejspíš, co svět světem stojí. Odlišnosti nemusí být ani příliš výrazné, stačí mít jiné preference. Jde to dokonce tak daleko, že moje kamarádka, která i ve středním věku dává přednost zážitkům před pohodlím a před majetkem, si stýská, kolik lidí v jejím okolí irituje to, že si dovolila být dobrovolně a spokojeně chudá.
Další slečna to, nebožačka, schytala i zde na blogu od diskutujících za to, že si dovolila poznamenat, že je šťastná i s nadváhou. ("Kdybyste byla spokojená a vyrovnaná, madam, nebudete o tom psát! Vy máte nějakej problém, ženská!" ...)
Co mi nejde na rozum je to, že pokud se od davu nějak odlišuje muž, bývá to přičítáno jeho rozhodnutí, jeho myšlenkám, jeho úvaze. Ať už je to rozhodnutí jakékoliv, ať se na něj davy dívají pozitivně nebo negativně, nikdo mužům neupírá jejich mentální a rozhodovací schopnosti, jimiž k nějakému přesvědčení (nebo třeba i štěstí, byť s nadváhou :) ) došli.
"Jiná" žena se ale ke své životní cestě a názorům nikdy nedostala sama. Vždycky je ve vleku rodiny a vnějších okolností, společnosti, milence nebo milencovy absence. Že by snad žena myslela a rozhodovala se? Co vás vede! Ta to má všechno z toho, že je ošklivá a zoufalá...
Obrázky: http://freedigitalphotos.net
Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz
Související texty:
Žena v bikinách
Singles zmrdice
Konvertitky k islámu
Žena v islámu a mimo islám
Sedm mýtů o feministkách
Antifeministky
Zakomplexované feministky
Ideální velikost
