"Veliké. Musí být VELIKÉ," kladla jsem odcházejícímu choti na srdce.
Nepatřím k ženám, které z porodnice odcházejí o pět kilo lehčí než před početím. To, že moje předporodní a poporodní hmotnost bývá zhruba o polovinu vyšší, než moje hmotnost obvyklá, se přirozeně odráží i na mých rozměrech.
Jsouc nadživotní velikosti, neuspěla jsem v pokusech zahalit své přečetné obliny do něčeho z toho, co se nacházelo ve skříni. Zároveň jsem si nemohla jít koupit něco velikostí přiměřeného, neboť jsem neměla v čem si to jít koupit. Na choťovo "tak si vem tu růžovou košili" jsem musela odpovědět upozorněním, že růžovou košili jsem na sobě měla naposledy před třiceti kily. Obligátní ženské "nemám co na sebe" nabylo doslovného významu.
Choť nakupuje oblečení rád a pečlivě. Nepochybuji o tom, že navštívil mnoho obchodů s nejlepší pověstí, než našel kousky, s nimiž byl spokojen po stránce estetické i materiálové. Jsem si jista, že si na výběru dal záležet.
O pár hodin později jsem z tašky vytáhla dvě bílá, poloprůsvitná, elastická trička bez rukávů. Jedno z nich velikosti S, druhé M.
"Vždyť tam píšou em! Já potřebuju iksel! Iksiksel! Ne em! Do toho se nemůžu vejít! Podívej se na mě!" volala jsem.
"JSOU veliká," bránil se choť, "vidíš ten střih? Ta mají být těsná. Ta ti přece BUDOU! Tak si je zkus!"
Zahnala jsem myšlenku na potupnost okamžiku, v němž se ukáže, že tričko velikosti S si můžu obléct nanejvýš jako sexy límeček s postranními rukávky, a abych nevypadala jako nevděčnice, do dodaných oblečků jsem se nasoukala.
Můj nový oděv na mně vypadal jako úbor pro soutěž Miss Michelin.
"Vždyť je to dobrý," ignoroval choť nemilosrdnou indiskrétnost trika, a povzbudil mě: "Pche, podívala ses, v čem chodí ženský na ulici? Vypadají ještě mnohem hůř!"
Foto v perexu: http://www.freedigitalphotos.net/
Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz
(článek poprvé publikován v roce 2009 tamtéž)
