Mateřská? Nemocenská?

Zapomeňte!                                                                                              

Dostala jsem e-mail. Známá se ptá, co asi tak člověk musí umět, aby mohl nastoupit do zaměstnání na nějakém zastupitelském úřadě. Že její kamarádka by to ráda zkusila. A já bych přece mohla vědět... Tak co?
 
No, co... Jako všude. Mluvte pár cizími jazyky, k tomu dobře mateřštinou, pište na stroji, zvládněte všechna zákoutí MSOffice a zapůsobte na toho, kdo vede přijímací řízení.
 
Jedno úskalí takové zaměstnání ovšem má. Docela podstatné. Ve věcech práva jste svému zaměstnavateli vydán(a) na milost.
 
Nevím, jak dopadla kamarádka mé známé. Jestli se nakonec rozhodla to zkusit, přeju jí hodně štěstí ve všech smyslech toho slova. Pro ostatní, kteří si s podobnou myšlenkou možná budou ještě pohrávat, nabízím pokračování započatého příběhu. Jen pro ilustraci.
 
Porodila jsem nedlouho poté, co jsem se dozvěděla, že na české zaměstnance ambasády Pouštního království se nevztahují zákony české ani pouštní, ale jen tajemné "zvláštní směrnice". Zvláštní směrnice prý nepovolovaly mateřskou dovolenou, ale pro mé morální a pracovní kvality byl můj zaměstnavatel prý ochoten nařízení přestoupit a dovolit mi nosit si novorozeně na pracoviště, v té době přesunuté do sklepa.
 
Když jsem po čase musela znovu zůstat doma, vyžádal si zaměstnavatel kromě neschopenky (i moje gynekoložka nejspíš překročila nějaké ty směrnice, když mi vystavila neschopenku v době, kdy jsem podle zákona pracovat nesměla) také lékařskou zprávu. Ta hovořila o předpokládané době léčení jeden měsíc.
 
Nejbližší nadřízený se pohoršil: Myslím si snad, že jsem jediná ženská, která kdy rodila? Jestli za týden nebudu v práci, rozváže s takovým flákačem pracovní poměr!
 
Pokus o návrat k vytváření hodnot až po deseti dnech mi nevyšel: "Už s vámi nepočítáme, až dostaneme všechny podklady, přijde vám poštou výpověď."
 
Výpověď jsem ve schránce našla po měsíci. Pracovní poměr mi "z důvodu absence na pracovišti" ukončili ke dni, kdy jsem nastoupila na nemocenskou. A protože jsem byla nepřítomna dva měsíce, pojali to jako "dvouměsíční výpovědní lhůtu" bez nároku na odstupné.
 
Písemná výpověď udělená v šestinedělí (a během pracovní neschopnosti) důkazem o porušení pracovního zákona byla.
Napsala jsem, znovu,  Ministerstvu zahraničních věcí České republiky. V odpověď došel dopis, že ministerstvo "nezná veškeré okolnosti případu", a i kdyby je znalo, české právo není na ambasádách právně vymahatelné.
 
Navíc se ukázalo, že nemůžu získat ani evidenční list důchodového pojištění. Marně jsem žádala aspoň potvrzení zápočtového listu - dozvěděla jsem se, že mi ho zaměstnavatel nemůže potvrdit, protože neví přesně, co to je za dokument. A vůbec, ať je to cokoliv, stejně mi to nepotvrdí, protože už mi kdysi něco takového potvrdili. A že to potom ztratili a já nikdy nedostala? No co... smůla, to se stává.
 
Bez nároku na peněžitý příspěvek v mateřství, nemohla jsem se ani nechat zaměstat jinde - i ta slečna na nočním dispečinku taxislužby ze mě coby operátorky byla nadšená přesně jen do okamžiku, než zjistila, že nedisponuji zápočtovým listem.
 
Zjišťovala jsem, že bez onoho vzácného papírku se nemůžu zaregistrovat na úřadu práce, nemůžu dostat podporu v nezaměstnanosti a nikdo mě nesmí zaměstnat na plný úvazek.
 
Sociální odbor městského úřadu mě poškádlil sdělením, že bez bývalým chlebodárcem orazítkovaného Potvrzení o příjmech nemůžu dostat ani přídavek na dítě.
 
Ministerstvo práce a sociálních věcí mi vysvětlilo, že "zaměstnavatel vám ty doklady musí vydat, to je podle zákona. Když ho kvůli diplomatické imunitě nemůžete žalovat, tak se s ním prostě domluvte."

 
Ostatní úřady a potenciální zaměstnavatelé mi opakovali, že pokud doklady nedodám, nikdo pro mě nemůže udělat vůbec nic, a můj bývalý zaměstnavatel si stál na svém: už mi žádné papíry potvrzovat nebude.




Nevadilo by to, kdyby české úřady s takovou situací počítaly a měly pro podobné případy připravenu nějakou eventualitu. Bez ní jsou zaměstnanci ambasád postaveni před skutečnost, že ačkoliv velvyslanectví díky diplomatické imunitě nelze donutit, aby postupovala podle pracovního práva, jejich zaměstnanci onomu právu podléhají - a tak jsou zároveň povinni disponovat doklady, které ale na svých diplomatických chlebodárcích nemohou vymáhat...
 
 
 
(Pokračování)
 
 
 
Související článek: Tango úředního mustanga
 
 
 
Obrázek: http://www.freedigitalphotos.net/
 
 
 
 
 
Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz