Kongo před Hámidem Mardžabím

V roce 1807 zakázala Anglie obchod s otroky. V Angole a Kongu měl však tento zákaz důsledky přesně opačné, než jak bylo pravděpodobně zamýšleno.

Model otrokáoské lodi z dílny Shepherda PayneaVývoz otroků tam na konci 18. a v 1. polovině 19. století stále zůstával hlavní ekonomickou aktivitou Portugalska, a pakliže Britové dohlíželi na dodržování zákazu v oblasti mezi Sierrou Leone a Calabarem, portugalskou Angolu nekontroloval nikdo.  V Brazílii, kde v té době do zrušení otroctví zbývalo ještě více než osmdesát let, zatím poptávka po otrocké pracovní síle pouze stoupala. Zotročených lidí bylo třeba pro práci na třtinových plantážích a v dolech. Indiáni při takové dřině brzy umírali, vyčerpáni neměli děti a svobodné indiánské populace v Brazílii se brzy naučily vyhýbat se cizincům. Afričané, do Brazílie dovezení, zase v hojné míře utíkali z plantáží do pralesa nebo páchali sebevraždy, a i takto vzniklé ztráty bylo třeba nahrazovat.

Stejně jako v Brazílii, vzrůstala potřeba pracovní síly i na Kubě a v okolních zemích; a pokud jde o dodávky otroků, Brazílie se stala na portugalských koloniích v Africe závislá.Počty zotročených lidí, naloďovaných na angolském pobřeží, po britském zákazu otroctví stoupaly.Portugalští agenti se pro uspokojení rostoucí poptávky museli na svých obchodních výpravách pouštět hlouběji do vnitrozemí, do míst, která obchodem s otroky ještě nebyla zasažena. Roku 1836 zakázala obchod s otroky i portugalská vláda; zákaz měl pouze formální charakter a Portugalsko jeho dodržování nevyžadovalo ani nekontrolovalo. Jiné to bylo s Británií, která rozšířila působnost královského loďstva na celé pobřeží a neváhala zadržet i lodě plující pod cizími vlajkami. Portugalští guvernéři proto v roce 1850 přistoupili k realizaci zákazu ve velkých angolských přístavech.Situaci obchodovaných to příliš nezlepšilo, ba naopak: karavany s nimi chodily na pobřeží oklikami pustinou, naloďováni byli ve větším množství a při náznaku přiblížení hlídkové lodi bývali naházeni do vln. Při takových komplikacích stoupala cena otroků a vzrůstaly počty těch, které toto rentabilní podnikání lákalo.Roku 1858 se Portugalsko odhodlalo otroctví ve svých koloniích pozvolna rušit: svobodní Afričané nesměli být bráni do otroctví, otroci měli po odpracování dvou dekád získat svobodu a děti otroků měly být svobodné.Portugalci v Africe se novým výnosem odmítali řídit, a jeho dodržování se portugalské vládě podařilo vynutit až koncem století, kdy otroctví ve skutečnosti nahradily - rovněž podle zákona - nucené práce.Podrobnější informace:http://www.metmuseum.org/toah/ht/10/sfc/ht10sfc.htmBasil Davidson: Africa in History, Touchstone Books, 1995Basil Davidson: The African Slave Trade, Back Bay Books 1988Hugh Thomas: The Slave Trade, Simon & Schuster, 1999Stingl Miloslav: Černí bohové Ameriky, Svoboda 1992Hrbek a kol.: Dějiny Afriky, Praha 1966Sérii souvisejících článků naleznete v oddíle Dějiny KongaDalší články autorky: http://manzelka.bloguje.czMiniatura ( foto publikováno se svolením autora): http://sheperdpaine.com/