Výrok, že prostitutka vyjde laciněji, než vlastní manželka, je známý. Ale na kolik je rčení o prodělečnosti manželek pravdivé?
K zamyšlení mě přiměl včerejší zajímavý a vtipný článek kolegy Bosáka o tom, že jelikož prostitutka vyjde v Praze na 500 Kč za číslo a člověk si s ní užije mnohem víc švandy než s manželkou, je manželství hrozně neekonomická věc. Člověk v něm má výdaje za děti, rozvod, alimenty, je frustrován, žena má špatné nálady a mnohdy i rodiče, no a ten sex, ten po svatbě vyjde mnohem dráž než na pětistovku.
Kratince jsem zauvažovala o tom, jaká asi tak ženština se pronajme za pětikilo (možná nějaké to osahávání?), když běžné ceny jsou nejméně dvojnásobné, ale nad tím jsem mávla rukou, když jsem pomocí jednoduché rovnice zjistila, že i kdyby to byla jen ta pětistovka (přece jen, nejsem zaměstnankyně luxusního podniku, nemáme doma perličkovou koupel a nedisponuji nohama až k bradě ani silikonovým výstřihem naditém v krajkoví), ještě pořád se svému choti vyplatím.
Autor článku mě ovšem vyvedl z omylu hned vzápětí, tvrdě, že musím započítat "všechny faktory, jmenovitě: děti, tchýni, Vaše kamarádky, blbý nálady, hádky, nudu, rozvod, alimenty...".
Zamyslela jsem se znovu. Započítávat manželovy děti do hodnoty pohlavního styku? Ty děti, které v rámci patrilinearity patří do jeho rodiny? To by mělo hodnotu spíš navýšit, než ponížit... takže nic.
Jak do sexu zakalkulovat tchyni, která je dvě stě padesát kilometrů daleko? Možná bych mohla poskytnout nějakou slevu za to, že jí zeť zavařil vloni ty třešně... ale houby, třešně jsou jen splátka věčného dluhu za manželku a jí porozené děti, a navíc ho to bavilo! Ne ne, žádná sleva. Stejně by se vyrušila příplatkem za mou tchyni...
Snažím se započítávat kamarádky, z nichž s tou geograficky nejbližší to k sobě máme tři hodiny jízdy vlakem. Sleva na kamarádky? Proč, proboha? Nejsou vidět, nejsou slyšet, choť o nich ani neví. Ne, na to slevu nedám.
Moje blbý nálady... hm, na to se doma vidíme moc málo. Sleva na moje blbý nálady by se beztak vynulovala navýšením ceny za choťovy blbý nálady. Zamítá se.
Hádky už neprovozujeme, nudit a rozvádět se nemáme čas, a kdyby přece jen někdy náhodou, alimenty budu, a ráda, platit já (děti patří otci, na tom trvám! Jen mi trochu dělá starosti představa, že by mě jejich otec po rozvodu mohl najít, děti mi nějaké temné bezměsíčné noci nechat na prahu a utéct.).
Ale stejně... vyplatím se vůbec? Začala jsem počítat.
Náhradním matkám se platí 350.000 korun za dítě. Nejsem vydřiduch, dám choti množstevní slevu pro stálého zákazníka a budu mu počítat jen 300.000 za jedno. I tak to máme 900.000 korun. Jsem uznalá a děti budu účtovat v pětiletých bezúročných splátkách – pouhých 5.000 měsíčně/kus. (Kdyby začal včas, mohl už mít splaceno, takhle to musím počítat dohromady, po 15.000 měsíčně.)
Pak tu jsou služby hospodyně, 140 Kč/hod, ca 7 hodin denně 7 dnů v týdnu, 28.420 Kč měsíčně.
Hlídání dětí – jedno dítě 130 Kč/hod, tři děti 260 Kč/hod. V pracovních dnech mám tři děti jedenáct až dvanáct hodin denně (6 – 8, 12 – 21 nebo 22.00) a jedno dítě ještě čtyři hodiny navíc, o víkendech tři děti čtrnáct až šestnáct hodin denně. Noční služby u kojenců za příplatek (ca 400 Kč/hod) choti odpustím, příplatky za víkendy a svátky rovněž, ono by ho to už takhle stálo 101.400 korun měsíčně.
Nějakých prosouložených 40.000, to už se v měsíční faktuře ani nepozná.
Vychází mi to tedy tak, že i po všech slevách poskytuji doma služby v komerčně obvyklé hodnotě zhruba 160.820 korun měsíčně – dlužnou částku 900.000 za děti nezapočítávám, ta je zvlášť.
Tak nevím... skutečně je to tak, že se vyplatí služby profesionálek, nebo je lepší spokojit se s nadšenou amatérkou pracující za byt a stravu? ;-)
Obrázek v perexu: http://www.freedigitalphotos.net/
Článek psán pro stránku http://manzelka.bloguje.cz
