Ozbrojený konflikt v senegalském regionu Casamance je, vzdor třicetiletému trvání, světové veřejnosti znám daleko méně než jiné "občanské války" v západní Africe.
Casamance se rozkládá na jihu Senegalu, od zbytku země téměř oddělen samostatnou Gambií.
Liší se i jinak: na rozdíl od převážně polopouštního severu disponuje úrodnou půdou, na niž dopadá velké množství dešťových srážek umožňujících existenci lesů, pěstování rýže, ovoce, obilovin, olejových palem a dalších zemědělských plodin bez hrozby neúrody kvůli rozmarům počasí.
I etnické složení obyvatel je zde jiné, než na severu; v Casamance nedominuje kultura wolofská, fulbská, mandinská a sererská, ale ďolská, mandinská a fulbská.Separatistické Hnutí demokratických sil Casamanceu bojuje za odtržení jižní části od zbytku Senegalu od roku 1982, v roce 1990 údajně poprvé sáhlo po zbraních. Partyzánská válka proti armádě, občas spojená s přepady dopravních prostředků, během let vyhnala z venkova do měst na 20.000 lidí, další odešli do sousední Gambie a Guineje. Lidé prchali, protože ztratili spolehlivý přístup ke své zemědělské půdě, nebo pro ztrátu pocitu bezpečí kvůli občasným loupeživým přepadům rebelů.Za třicet let trvání konfliktu přišla o život zhruba tisícovka lidí, ať už při přestřelkách nebo náhodných výbuších munice.Městům se násilí téměř vyhnulo, nepočítáme-li pumový atentát na náboženské shromáždění Layenů, ke kterému došlo v noci z 19. na 20. května 1990 na náměstí Gao v Ziguinchoru, hlavním městě regionu. Pokusy o vnitrostátní prezentování konfliktu jako nábožensky nebo etnicky motivované "revoluce" se nezdařily, a vůdce separatistického hnutí opat Diamacoune Senghor byl několikrát uvězněn; na sklonku života se pak často nechával slyšet, že je pro osamostatnění Casamanceu mírovou cestou.V posledním desetiletí došlo k uzavření několika mírových dohod, které byly údajně vždy porušeny separatisty, a konflikt tak - místními obyvateli téměř nepociťován - pokračuje dál.Soukromá rozhlasová stanice Radio Ziguinchor před několika dny přinesla zajímavou reportáž, uzavřenou pozoruhodnou teorií: casamanceský konflikt jako takový prý možná vůbec neexistuje a jeho zdání je už několik let, ne-li desetiletí, uměle udržováno.Senegalské pozemní síly mají ve světě velmi dobrý zvuk. Jsou pravidelně součástí vojenských misí OSN v mnoha zemích od Konga přes Středoafrickou republiku, Rwandu, Sierru Leone, Haiti, Irák, Kuwait a další. Vysocí vojenští úředníci jsou u OSN velmi dobře placeni, a senegalští vojáci žádáni. Aby mohl voják na vysokou funkci aspirovat, musí nejprve sloužit nejméně jeden rok ve válečné oblasti. Třeba takové, jakou je Casamance...
Armádní velitelé se v Casamance vždy po roce mění. Odcházejí pak na různé zahraniční mise modrých přileb a další posty v OSN, honorováni částkami jdoucími do milionů (dolarů), z nichž si ale oni sami ponechávají jen zlomek; zbytek prý plyne do státní pokladny Republiky Senegal.A míru v Casamance se stále nedaří a nedaří dosáhnout, i když senegalská armáda patří mezi nejlépe organizovaná vojska v Africe. Mír se do Casamance stále nevrací, ačkoli tu proti dobře vycvičeným a vyzbrojeným silám stojí hrstička partyzánů - separatistů."Válka" z nějakého záhadného důvodu vynechává nejprotěžovanější turistickou oblast Senegalu, Cap Skiring, přestože teoreticky zuří všude okolo ní.
A na nápravy škod způsobených casamanceským konfliktem uvolňují prostředky četné mezinárodní a nevládní organizace...Je to ještě občanská válka, nebo státní byznys?Obrázky: Flickr/Frostis , Flickr/Taliesin , Flickr/21234912atN05, Flickr/gillespaveauSouvisející texty: Když člověk jede autobusem... a přijde o nohuČlánek původně napsán pro http://manzelka.bloguje.cz
