Čínská "invaze"

"V Číně smíme mít jen jedno dítě. Ale když se čínské děti narodí v zahraničí a mají jiné občanství, může jich být víc.

A pak, když si vyděláme peníze, budeme tu posílat děti do francouzské nebo americké školy a tak se časem z Afriky dostaneme do Evropy nebo do Států." 
 
 I takové jsou důvody, které přivádějí Číňany do Senegalu.
 
 
 
V roce 2006 bylo znovuotevřeno čínské zastupitelství v nejzápadnější zemi Afriky; je ho zapotřebí, protože - ačkoli oficiálně nežije v Dakaru víc než tři stovky čínských rodin  - podle  odhadů samotných imigrantů tam pobývají až dvě tisícovky občanů ČLR. Někteří z nich přišli jako dělníci: měli být zaměstnáni na čínských projektech, ale většinou své pracovní pozice brzy opustili a přidali se k těm, kteří sem přijeli už dříve. Chopili se obchodu a zákazníci jsou šťastní: i ti nejchudší si mohou koupit nové boty nebo televizi. Ceny v čínských obchodech jsou třikrát i pětkrát nižší než ceny Senegalců nebo Libanonců; dámské boty už nestojí v přepočtu sto padesát korun, ale třicet. A na cenu klade chudá klientela hlavní důraz, ke smůle služebně starších obchodníků.
 
"Číňané nám ničí trh," stěžují si prodejci. "Mají nekvalitní zboží. Kupují si roční obchodní víza za cenu nižší, než jaká je stanovená, a pak dovážejí zboží u kterého deklarují nižší cenu, aby neplatili clo! Ničí nám ekonomiku, je potřeba se jich zbavit! Senegalský trh je zaplavený levným zbožím z Číny; my, kteří kupujeme materiál v Senegalu, nikdy nemůžeme konkurovat jejich asijským cenám! "
 
Jsou také slyšet hlasy, že ve skutečnosti senegalským a libanonským obchodníkům vadí, že Číňané přinesli na místní trh konkurenci. Senegalci a Libanonci jezdívali do Číny, kde nakoupili stejné zboží jako Číňané, ale prodávali ho za desetkrát vyšší cenu. To už dnes není možné, a čínský obchodník i při svých nízkých cenách získá v Dakaru denně tisíce dolarů.
 
"Senegal vyznává politiku otevřeného trhu. Kdokoli může přijít a investovat, vláda se do sektoru soukromého podnikání neplete. Ale pokud si budou místní obchodníci stěžovat, je možné, že budou pro obchod z Číny zavedeny kvóty," domnívá se společenský komentátor Aboubacar Oumar.
 
Už roce 2004  pořádalo sdružení senegalských obchodníků UNACOIS protesty a stávky, jimiž se prodejci a dovozci snažili donutit vládu, aby omezila počet čínských přistěhovalců. Na rozdíl od protičínských nepokojů v Zambii byly ty senegalské zcela nenásilné a zaměřené na vládu, ne na čínské podnikatele samé. Akce obchodníků ale neměla žádný efekt, úřady svůj přístup ke svobodě podnikání nezměnily.
 
I volnost v byznysu má ale své hranice: před osmi lety uzavřela senegalská policie několik čínských restaurací a ze země vypověděla tři čínské občany, kterým se podařilo prokázat oraganizování protizákonné formy prostituce a obchod s falešnými doklady.
 
Senegaal reewum teraanga la, "Senegal je kulturní (pohostinná) země", zní oblíbené heslo, zmiňující jeden z důvodů hrdosti Senegalců na svou zem. Opakuje ho i Momar Ndao, prezident asociace senegalských spotřebitelů ASCOSEN. "Musíme si chránit pověst země, ve které jsou cizinci vítáni. Pokud mají Číňané v pořádku pobytové papíry, mají povolení k podnikání a neporušují zákon, nemůžeme je chtít vystěhovat. Chtít odsunout lidi kvůli jiné barvě pleti je xenofobie. Jako země teraangy musíme zůstat otevření." 
 
Hu Yan, který žije v Senegalu už čtrnáct let, říká: "Čína je chudá a tady se dají vydělat peníze. Ti, kdo mají vyšší školy, odcházejí do Evropy nebo do Států, když můžou. Pro ty, kdo vyššího vzdělání nedosáhli, je Afrika dobrou alternativou, jak se dostat na Západ později."
 
Pokud jsou mezi Číňany a Senegalci nějaké neshody, jsou spíš ekonomického než sociálního rázu. Přesto se Číňané, tak jako všude na světě, s místními obyvateli ve volném čase stýkají minimálně. Číňané si vytvářejí vlastní čtvrti a druží se - pokud vůbec s někým - s lidmi ze stejné oblasti. "Práce je tolik, že stejně nemáme čas na nějaký společenský život," konstatuje paní Mei Young-Hung, která do Senegalu přišla před pěti lety. "Jsem tu kvůli obchodu. Když nepracuju, spím nebo se dívám na televizi."
 
Někteří vnímají "čínská ghetta" jako společenské riziko: "Když budou čínská sídliště příliš velká a Číňné zůstanou tak izolovaní od zbytku společnosti, přijdou potíže," bojí se pan Ndao z ASCOSENu. "Vláda by měla zajistit, aby čínští přistěhovalci žili i v jiných částech města, i když Centanaire se jim asi líbí nejvíc."
 
Izolace čínských imigrantů však není absolutní a čínské děti, které v Senegalu vyrůstají, se vlivu okolí nevyhnou: nedávno se na internetu objevila nahrávka čínského mladíka, který se věnuje senegalskému národnímu sportu - zvláštnímu druhu zápasu; i taneční dýchánky "po senegalsku" jsou mezi mladými Číňany oblíbené. >

Hadina, která do Senegalu přišla před pěti lety, mluví wolofsky stejně dobře jako čínsky: žije se svým senegalským manželem a dvěma malými dětmi. "Ti, kdo sem přicházejí, nemluví žádným cizím jazykem. Ale brzy se naučí francouzsky a wolofsky a jejich senegalští zaměstnanci zase brzo mluví mandarínsky."

"Mezi Číňany a Senegalci je velmi málo problémů, snad jedině ty kolem obchodu. Ale Číňané mají sváry mezi sebou. Někdy dojde i na pistole. Jsme hodně soutěživí, nikdo nechce zaostat za krajanem," připouští nejmenovaný čínský obchodník.Začátkem roku 2009, po loupežné vraždě obchodníka Zhao Suquina, ale došlo ke stávce čínských obchodníků a některých jejich senegalských kolegů, požadujích odhalení a přísné potrestání zločinců (z vraždy byla později usvědčena skupina guinejských imigrantů a jejich čínský komplic). Druhá podobná událost vloni v srpnu (obětí loupežné vraždy z rukou krajana se stala dvaapadesátiletá čínská podnikatelka Hu Yu Ping) se již obešla bez větších protestů.Senegal čeká čínských přistěhovalců ještě víc. Čína odstranila povinnost platit dovozní clo za mnohé senegalské produkty, poskytla Senegalu 600 milionů dolarů  a mnohé čínské společnosti tam přicházejí těžit fosfáty a další minerály. Číňané z provincie Hunn dostali od své vlády finanční podporu pro přestěhování do Senegalu a další jsou k emigraci na západ Afriky přímo vybízeni.Další informace:http://www.voanews.com/english/archive/2005-09/2005-09-23-voa29.cfmhttp://www.roamingtales.com/2007/12/01/chinatown-in-dakar/Obrázky:http://www.flickr.com/photos/joanetvila/http://www.flickr.com/photos/erwyn/Část textu článku zveřejněna v roce 2008 na stránce http://manzelka.bloguje.cz