Stará paní stojí po kotníky v rýžovišti. Shýbá se nad svěžími sazenicemi už od rána. Sama.
Už nemůžu pěstovat zdaleka tolik, co ještě před pár lety," postěžovala si reportérovi IRIN paní Badiane v jižním Senegalu. "Je to už pár let, co mi zemřel manžel, a každý rok teď musím platit sezónním dělníkům: všechny syny mám v Dakaru, na pole prý nemají čas."
Převážná většina Senegalu se nachází v sahelském pásu savan a polopouště – jen 5% půdy je zavlažováno. Výnosy zemědělství, které živí (doslova) většinu obyvatelstva, závisí na nepravidelných sezónních deštích a na tom, kolik se toho kterého roku objeví škůdců. Necelá polovina obdělávané půdy je využívána pro pěstování arašíd a arašídy také tvoří většinu zemědělského exportu Senegalu. Na třetině polí roste další exportní plodina - bavlna. Jen menší část pozemků je využívána pro pěstování obilovin (rýže, prosa, kukuřice) a zeleniny, a zemědělci své výpěstky obvykle také sami spotřebují.
V předchozích desetiletích nebyl Senegal potravinově soběstačný: 80% potravin (převážně rýže a rajčatového koncentrátu) pro domácí trh nakupoval v zahraničí. Zejména spotřeba rýže dramaticky převyšuje její produkci - Senegal je po Nigérii druhým největším africkým dovozcem této komodity.
Spotřeba rýže (a související neschopnost tuto spotřebu pokrýt) tam má relativně nedávné kořeny: v dobách francouzské kolonizace bylo senegalské zemědělství, původně sloužící výrobě potravin, přeorientováno na produkci pozemnice olejné.
Senegal sice do Evropy exportoval arašídový olej už před kolonizací, ale nikdy ne v takovém množsví – zemědělci v prekoloniálních dobách využívali půdu hlavně k pěstování obilí. Francouzské vláda nechala prosná pole zmizet: místo obilí vyrašily arašídy. Aby bylo možno udržet pod kontrolou ceny potravin a aby farmáři měli motivaci k pěstování arašídů, nechaly koloniální úřady dovážet velké množství levné, zlomkové rýže. Rýže – v předkoloniálních dobách sice známá, ale považovaná za luxusní potravinu - tak v jídelníčku obyvatel vytlačila proso.
Tato změna stravovacích návyků Senegalců nebyla náhodná: rýži ve velkém produkovaly francouzské kolonie v Indočíně; ekonomický koloběh byl uzavřen.
Rýže se tedy stala hlavní složkou jídelníčku Senegalců. Jenže podnebí větší části Senegalu je pro pěstování rýže zcela nevhodné a silná měna (umožňující levný dovoz) znevýhodňuje místní rolníky, kteří donedávna pracovali jen s tradičními nástroji. Domácí výroba až do loňského roku pokrývala jen cca 15% spotřeby.
Zemědělství trápí i jiné novodobé neduhy - například nízká společenská prestiž rolníků. Ochota k polním pracem klesá u mladé generace stejně rychle, jako narůstá počet vzdělaných lidí. Mnohé absolventy škol od rolničení odrazuje nejen tušení, že v zemědělství se nedá zbohatnout, ale hlavně společenská nemožnost pustit se do farmaření s diplomem ze střední nebo vysoké školy v kapse.
Maturant nebo absolvent VŠ by takovou prací znemožnil sebe i rodinu, projevil by se jako neschopný a neambiciózní – "studoval, a k čemu mu to je? Okopává pole motyčkou! Rodiče do něj investovali, a on je úplně k ničemu! Chudák jeho matka...".
Založí-li tentýž člověk doma na čestné místo svůj univerzitní diplom, uloží se na kanape a bude "čekat na příležitost", nic na vážnosti neztratí – studoval a teď jen nemá práci... Je ale nemyslitelné, aby – než jinou práci najde – zasadil ze zištných důvodů pár melounů.
"Moje výpěstky nám teď nestačí ani na tři čtvrtě roku," stýská si dál paní Badiane. "Musím chodit prodávat na trh. Letos sice zrovna pršelo, ale zase jsem neměla na dělníky. Nás, kteří farmaříme, je čím dál míň a stárneme..."
Přesto došlo k obratu. V roce 2008 zahájila senegalská vláda projekt GOANA, jehož cílem mělo být zajistit zemi potravinovou soběstačnost nejpozději do sedmi let. Investoři do zemědělství dostali záruku daňových prázdnin, domácí zájemci mohou využívat bezúročných půjček. Na trh se dostávají nové změdělské stroje z Indie a Íránu.
Vláda do projektu investuje ve vlastním zájmu: každoročně totiž utrácí obrovské částky za dotace, jejichž pomocí snižuje (státem určené) maximální ceny základních potravin na trhu.
Výsledky na sebe nedaly dlouho čekat: už vloni se podíl obdělávané půdy zvýšil o 35%, produkce prosa stoupla téměř o pětinu, výnosy kukuřice bezmála o polovinu. I té rýže je o čtvrtinu víc, než předloni.
"Nyní ještě čekáme na dodávku tisícovky traktorů a sedmi stovek motorových pluhů," těší se senegalská ministryně zemědělství, paní Fatou Gaye Sarr.
Některé problémy ale zůstávají: zemědělci z východu země si stěžují, že pro potíže s transportem ovoce a se zpožďováním plateb od překupníků nejsou schopni své výpěstky zpeněžit. Další říkají, že osivo dostali pozdě, a že některé dotované semeno nakonec tajně skončilo za vyšší ceny na běžném trhu.
Většina zemědělců se navíc shoduje v tom, že hlavním cílem projektu GOANA by mělo být řešení nedostatku vody: "Je utopií myslet si, že můžeme dosáhnout potravinové soběstačnosti, když všechno závisí na deštích. Dobrá sklizeň je proto, že dost pršelo, ne kvůli GOANě," říkají někteří.
"To, co jsme sklidili, pokryje část spotřeby, ale neznamená to, že jsme potravinově zajištění. Rýži si budeme dál kupovat v obchodech," tvrdí skeptikové.
http://www.lesoleil.sn/article.php3?id_article=52579
http://wow.gm/africa/senegal/dakar/article/2008/11/1/senegal-government-celebration-of-farming-initiative-premature-1
http://www.aps.sn/spip.php?article61450
http://www.reuters.com/article/idUSL11206798
Obrázek v perexu: http://www.flickr.com/photos/babasteve/
Další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz
