"Chci zpátky svou šmudlu!"

  V určitých ohledech se ženy dělí na ozdobné a ty (více)funkční. Ne že by v sobě někdo nemohl spojovat oba póly. Jde jen o to, co je momentálně v kursu.

Pod nedávným  článkem paní Kamešové se objevil diskusní příspěvek, zmiňující úvahu o tom, co si asi myslí muži, jejichž ženy chodí na veřejnosti upravené a doma... škoda mluvit!

Připomněl mi články, které občas čítávám (nejen na internetu) o výhodách muslimského zahalování (ne že bych snad popírala ty výhody všechny!): pravidelně v nich narážím na tvrzení, že co žena nezahalená, to domácí cuchta v teplácích a natáčkách, která se fintí jen na ven (pro cizí!) a ubohého manžela doma nechává esteticky trpět, což musí nevyhnutelně vyústit v nevěru muže, co do vkusu setrvale frustrovaného. A naopak, co žena v šátku, to dáma, která laciné exhibování před očima veřejnosti vyměnila za elegantní oděv a ve svůdnou krasavici se promění až doma, pro manžela, který tím je vždy znovu nadšen.  

Žádný z prvních zmiňovaných případů neznám (snad všechny moje nezahalené známé na sebe dbají i doma – tedy alespoň do doby, než jim to věk dětí či počet dětí znemožní, a pak opět po této době), zato znám několik případů druhého typu. Mají společné to, že jsou to paní, provdané za Araby (a některé samy Arabky). Doma a na dámských večírcích klapou střevíčky na vysokém podpatku, vlní se v minisukních a večerních šatech s dekoltem a hlubokým výstřihem na zádech. A podle toho, jaké dárky nakupoval manželce kamarád z Perského zálivu soudím, že alespoň některé z nich jsou vybaveny i slušnou sbírkou erotického prádla.  

Senegalkám na den, pokud nejdou ven (a někdy i tak) stačí domácí oblečení (které se ovšem přesto mnohdy podobá našemu večernímu). Může na něj ukápnout palmový olej i arašídová omáčka, mohou ho otlapkat ručičky batolat a ožužlat ovce, aniž by to majitelku nějak zvlášť zarmoutilo.

Večer se dotyčná vykoupe, převleče do čistého – nevynechá erotické prádlo, navoní sebe i ložnici a chystá se na svádění manžela.  

Když jsem před lety – poprvé a naposledy – zkoušela poslední zmíněný postup, dopadlo to neslavně (kdo četl můj Baobab v lipové aleji, ví). 

Přestože se záhy ukázalo, že ani mému choti není lhostejno, promenuji-li se před ním v teplákách s vytahanými koleny, nebo v sukni a tílku, přece jen jeho názory nejdou tím očekávaným směrem:

"Měla by ses převléknout, ať si to nezničíš," nabádá mě již od počátků manželství, kdykoli projevím sklon se po domácnosti pohybovat v nějakém kusu oděvu, jehož stav jej ještě nepředurčuje k nošení jedině v skrytu.

Oč méně pozornosti můj choť věnuje vzhledu ženy, s níž žije, o to víc mu záleží na výzoru té, s níž se objevuje na veřejnosti.

"Nejsi namalovaná," vrací mě před společnou vycházkou ode dveří.

"Tuhle halenku k téhle sukni?" rve si vlasy jindy. "Vždyť to k sobě vůbec nejde, copak to nevidíš? Kde máš tu světle fialovou? Prosímtě, jdi se převléct! ... A ty boty! Sundej to, já ti je přečistím!"  

Přes všechny předchozí zkušenosti deseti let společného soužití, rozhodla jsem se pod vlivem okolí pro další pokus. Ostatně, i komentující Zawgat Mohammed mi v diskusi pod článkem o Sexy vyhlídkách psala, že na doma má spoustu večerních šatů pro zvláštní nebo jen ozvláštňované příležitosti... Tak proč se jednou taky nevyšňořit?   

Navštívila jsem kadeřnictví. Navoněla byt. Navoněla sebe.  Oblékla jsem se do – no, ne zrovna oněch zmiňovaných večerních světélek, ale do něčeho zjevně lepšího, než obvykle. Snažila jsem se udržet alespoň část bytu bez hraček a sebe i podlahu pro tu chvíli nepolitou kakaovým mlékem, mateřským mlékem, neumaštěnou otisky dětských prstíků, nepolepenou plastelínou a nepočmáranou fixou. Ubránila jsem dokonce i uši, ze kterých se mi potomci, na podobný pohled nezvyklí, snažili servat náušnice.  

Dostavil se choť. Všichni jsme projevovali obvyklé nadšení. I on projevil obvyklé nadšení. Ověšen dětmi, chystal se do skříňky uložit nákup.

"Podívej, tady na té vnitřní straně dvířek ti to trochu ušmudlaly," ukazoval otisk dětského palečku. "No dobře, že sis nevšimla, ale to přece můžeš setřít denně, vždyť to přece víc než pár minut nezabere! A ty schody venku, ty by už asi taky chtěly umýt, radši dřív, než se moc našlapou, to už jsi taky říkala včera, že je umyješ... A děti jedly?" prohlédl si mě podezřívavým (a zjevně nesouhlasným) pohledem, a kdybych uměla číst myšlenky, nejspíš bych se v těch jeho dočetla, že osoba, co se přes den fintila, se určitě nestarala o domácnost a ratolesti jak se patří.    

Vykročila jsem do koupelny pro kbelík s mopem, poučena (již poněkolikáté) že u nás doma pro místní použití "frčí" žena nikoli ozdobná, ale především funkční.  

Nevím tedy, co si "muži mysli o svych ženách, které ven vyrazí načančané a doma to smejou a natáhnou tepláky," ale radši si už ani nechci představovat, co si můj muž myslí o ženách, která chodí načančané doma.

Některým nám to zkrátka nejvíc sluší s hadrem v levici a vařečkou v pravici. :-) 

Obrázek v perexu: http://www.freedigitalphotos.net

Část článku zveřejněna v roce 2009 na stránkách http://manzelka.bloguje.cz