"V naší říši potřebujeme jen kazatele a učitele - žádné zboží, kromě vína a mouky potřebných pro svaté přijímání, a žádné obchodníky," psal Nzinga Mwemba, v pořadí pátý vládce konžské říše, v roce 1526 portugalskému králi Joaovi III.
Dnes na nás ve střední Evropě občas odněkud vyskočí děsivý titulek o "konžské krvi na displeji mobilního telefonu" nebo "znásilňování konžských žen kvůli našim počítačovým monitorům."
Málokdy jsou věci tak jednoduché. Zkusím se teď vrátit v čase, daleko před dobu mobilů a monitorů, a pak k ní, stručným nástinem konžských dějin, dojít. Archeologické nálezy na zalesněné části území dnešní Demokratické republiky Kongo jsou vzácné - podnebí tam nepřeje dlouhému trvání výrobků lidských rukou ani tělesných pozůstatků. To, co věky přetrvalo navzdory působení vlhka a hmyzu, svědčí o tom, že oblast dnešního Konga byla osídlena nejméně 10 tisíc let před naším letopočtem. Původní obyvatelé, lovci a sběrači, byli v období bantuské expanze (2.000 - 500 let př.n.l.) vytlačeni novými populacemi. Příchozí s sebou přinesli znalost zemědělství a ačkoli život v zalesněných oblastech neposkytoval vhodné podmínky k intenzivnímu obdělávání půdy, chovu dobytka nebo vzniku politického státu, v savaně byla situace jiná. Z období 8. a 9. století n.l. pocházejí pohřebiště u jezera Kisale, jejichž obsah svědčí o těžbě, výrobě a zpracování kovů, zejména železa a mědi, a o používání platidel. Znalost metalurgie usnadnila Bantuům ze savan celkový společenský rozvoj: přinesla nejen lepší nástroje k efektivnějšímu obdělávání půdy, ale především vytvořila společenskou vrstvu řemeslníků - horníků, tavičů a kovářů.Mezi 14. a 17. stoletím vznikaly na území dnešního Konga - obvykle tam, kde se les stýkal se savanou a existovaly příležitosti k obchodu - multietnické centralizované státy, z nichž za zmínku stojí především Kuba , Luba, Lunda a říše Kongo.Říše Kongo, založená koncem 14. století ambiciózním mužem jménem Nimi-a-Lukeni, během necelých sta let anektovala další, menší státy, kterým ale zůstala valná část suverenity a jejich vládci, rovni vladaři Konga, se směli ženit s konžskými princeznami.Právo na trůn manikonga se dědilo po přeslici; po vládci mohl být korunován jen syn jeho sestry nebo bratr. Krále volili šlechtici a guvernéři konžských provincií; z dvorní šlechty sestávalo i shromáždění s hlavním rozhodovacím právem. Manikongo bohatl z daní, ze cla a z poplatků od vazalských států. Výběrem daní a poplatků byli pověřeni zvláštní správcové, a za správnou výši odvodů odpovídali náčelníci vesnic. Ti měli na starosti rovněž údržbu státních cest, péči o královské posly, připravenost kánoí a udržování liánových mostů. Obchodní styk Konga s cizinou se soustředil především na dovoz soli a vývoz mědi, slonoviny a tkanin z rafie.Institut otroctví v Kongu 15. století neměl valný ekonomický význam: do otroctví upadali váleční zajatci, zločinci nebo dlužníci, kteří pak žili v rodině svých pánů a směli se ženit s jejich dcerami nebo jinými svobodnými ženami. V této situaci se v roce 1482 objevuje v Kongu nečekaný host. Portugalec Diogo Cao, přilákán vyprávěním o mocné obchodní říši je manikongem přivítán a náležitě uctěn, takže se osmělí a přednese svou prosbu: aby manikongo umožnil Portugalcům vsupovat na území Konga. Po návratu do Evropy zpravil Cao portugalského krále Joaa III. o svých objevech, a v roce 1490 poznávali Kongo první katoličtí misionáři.Portugalská vláda zpočátku neměla zájem (ani možnost) Kongo ovládnout - Joao III. jednal s manikongem jako se suverénním vládcem spřátelené země. Manikongo Nzinga-a-Nkuwu roce 1500 konvertoval ke křesťanství, přijal jméno Joao I. a nechal pokřtít i celou svou rodinu. Konžané cestovali do evropských škol; v roce 1518 byl v Římě vysvěcen Dom Henrique, první africký biskup Konga.Konžská aristokracie brzy ovládla portugalštinu a umění písma a knihy se staly důležitou položkou na seznamu portugalských importů do Konga. Kromě knih se do středoafrické říše přirozeně dováželo i jiné zboží: portugalsko-konžský obchod kvetl. (pokračování)The Cambridge History of Africa (kol.), sv. 2, 3, 4Dějiny Afriky (kol.) sv 1, 2http://www.economicexpert.com/a/Kongo.htmhttp://www.historyfiles.co.uk/KingListsAfrica/AfricaCongo.htmhttp://www.historyworld.net/wrldhis/PlainTextHistories.asp?historyid=ad34
další články autorky: http://manzelka.bloguje.cz
