Beatrice

"Lépe býti křesťanským otrokem, než svobodným pohanem."                                                                                     

Po bitvě u Ambuilly v roce 1665 se, jak jsme již uvedli dříve, konžská říše rozpadla na několik království. Po smrti Antonia I. soupeřily o moc tři královské klany, Kongo bylo rozděleno mezi Ki-Mpanzy a Ki-Nlazy a centralizovaná moc státu se stala minulostí.

V roce 1678 hlavní město vypálili Jagové, obchod se cele ocitl v portugalských rukách a orientoval se již výhradně na otroky, za něž obchodníci platili zbožím a místním platidlem - ulitami kauri. To s sebou přineslo i velkou inflaci, neboť cizinci zaplavili trh mušlemi, dovezenými z Malediv.Na obchodu s otroky brzy stála celá ekonomika i politické uspořádání. Guvernéři jednotlivých provincií dostávali poplatky za každého vyvezeného jedince a zpeněžovali licence k exportu určitého počtu otroků. Majitelé licencí ovšem stanovené kvóty porušovali a vyváželi lidské zboží ilegálně, aby na poplatcích ušetřili. Neopatřili-li agenti pombeiros, míšenci nebo Ovimbundové dostatek otroků, vyhlašovali okolním kmenům válku sami guvernéři nebo důstojníci: jako záminka stačilo opožděné placení daní, "urážka" nebo podezření z neposlušnosti.Stranou obchodu nezůstávala ani církev: před naloděním čekal všechny otroky křest udílený biskupem z Loandy, kterému z každého "nového křesťana" plynul poplatek. Náboženští představitelé té doby vycházejí z přesvědčení, že pro Afričana je lépe být pokřtěným otrokem, než svobodným pohanem. Převážně jezuitští misionáři proto věnovali větší úsilí obchodu s otroky, než misijní činnosti s méně jistým výsledkem. V zájmu víry vlastnil jezuitský řád v Kongu i několik otrokářských lodí a rozsáhlé plantáže.V důsledku neblahých společenských změn v bývalé říši upadal dříve prosperující vnitřní a mezioblastní obchod stejně jako řemesla. Zboží - alkohol, látky a zbraně - dovážené z Evropy a vyměňované za otroky, nijak nepřispívalo k ekonomickému rozvoji; dávné vztahy mezi kmeny, vesnicemi a městy se zvrhly v přepady a války. V rozvrácené zemi přestal existovat normální politický a ekonomický život - státy se rozpadaly, neboť soupeření gunernérů a náčelníků o větší podíl na obchodu vedlo k dalším válkám.Z této situace mohli profitovat již jen Portugalci, jelikož osamocení a vzájemně znepřátelení náčelníci nebyli s to ovlivňovat ceny otroků; ustavičné války pak zaručovaly dostatek zboží.Konžští rolníci žili v neustálém strachu: boje mezi královskými klany i shon otrokářů po novém materiálu znamenaly nepolevující nebezpečí pro každého, kdo se v té době v Kongu nacházel.Dočasnou naději nalezli zoufalí Konžané ve zjeveních Kimpa Vity, kněžky zvané později Donna Beatrice.

Kimpa Vita se narodila kolem roku 1684 a byla vychovávána, tak jako většina urozených konžských dětí, v katolické víře. Přesto se stala členkou tajné společnosti Kimpasi ("Utrpení"), nalézající poslání v řešení problémů národa. Aktivity společnosti Kimpasi, stejně jako jiné konžské tradice a přesvědčení, byly často v přímém rozporu s oficiálním katolictvím; dokonce natolik, že kněží dávali přístřešky, v nichž se rituály Kimpasi odehrávaly, bourat.

Křesťanství, ač v Kongu již dlouho známé, se přesto mísilo s lokální vírou. Mnozí obyvatelé Konga toto náboženství dokonce ani  nepřijali, protože se nechtěli rozloučit s polygamií, domácími bůžky nebo prastarými magickými rituály, katolickou církví označovanými za čarodějnictví.V roce 1703 měla donna Beatrice (podporovaná kněžkou jménem Appolonia Mafuta) vidění o tom, že Bůh, rozhněván bratrovražednými boji, Kongo brzy potrestá. Beatrice krátce po tomto proroctví onemocněla, upadla do bezvědomí a po vzkříšení tvrdila, že  byla znovu oživena jako svatý Antonín, který nyní jejími ústy promlouvá.Coby Svatý Antonín byla Beatrice přímo spojena s Bohem - každý pátek "umírala" a každé pondělí bývala "vzkříšena", nechávala pálit kříže a další "fetiše" a  modlitbu Zdrávas královno změnila na Zdráv Antonio. V Beatricině pojetí křesťanství neměly místo svátosti křtu, manželství ani svatého přijímání, protože "Bůh zná úmysly lidí nejlépe."Antoniánské hnutí se mezi konžskými zemědělci rychle šířilo. Beatrice Kimpa Vita prohlašovala, že Kristus byl Mukongo, narozený v Sao Salvadoru, a volala Konžany k přijetí afrického mesiášského učení.A Konžané přicházeli. Přivádělo je uplynulé třicetiletí válek a nestability; přiváděla je staletí, v nichž je a jejich předky kapucíni a jezuité přivykali křesťanskému učení; přivádělo je zklamání z chování katolických duchovních; přiváděla je vzpomínka na krále Antonia, jehož jméno nové hnutí připomínalo. Vábila je srozumitelnost a kulturní blízkost nového křesťanského směru i naděje na obnovení míru a bezpečí.Beatrice cestovala po Kongu, zázračně uzdravovala nemocné, rozdávala všechen svůj majetek a kázala nutnost zastavení občanské války.Na sklonku roku 1704 vstoupila v čele svých již četných stoupenců do ruin Sao Salvadoru,  aby znovu pozvedla jeho slávu. V té době k antoniánům patřili i mnozí šlechtici, včetně Pedra Kibengy. Kibenga náležel k armádě konžského krále Pedra IV. a byl jím pověřen ke znovuosídlení Sao Salvadoru.Tam Dona Beatrice využila svého tradičního práva jako manivunda, osoba vyznávající kult isimbi a hovořící s duchy, a jmenovala Kibengu novým králem Konga, netajíce se plány na znovunastolení ekonomického a politického monopolu konžského krále v Kongu.Nebezpečí antoniánství se stalo zjevným. V červnu roku 1706 byli Dona Beatrice, její malý syn, Apolonia Mafuta a Barro zvaný Svatý Jan podle konžských zákonů pod dozorem kapucínských mnichů Bernarda da Gallo a Lorenza da Lucca odsouzeni k smrti upálením za odpadlictví.

Beatrice Kumpa Vita zemřela na hranici, Apolonia Mafuta byla omilostněna. V tom, co se stalo s Barrem a s nemluvnětem, se prameny rozcházejí - některé tvrdí, že i oni shořeli s Donou Beatrice, další mají za to, že se zachránili.

Jisté je, že pozůstatky Kumpa Vity byly pečlivě zničeny, aby se ani části jejího těla nebo popel z něj nemohly stát relikvií pro následovníky antoniánství.(Pokračování)Další informace:The Cambridge History of Africa, kol., svazek IV., s. 341 - 343José C. Curto: Experiences of Enslavement in West Central AfricaAnderson A.: African reformation: African Initiated Christianity in the 20th CenturyThornton, J.K.: The Kingdom of Kongo in the Era of the Civil Wars, 1641-1718Dějiny Afriky, kol., svazek II.Související články:Smrt Konžské říšeAfonso I.Bez včerejšků, bez zítřkůDalší články autorky: http://manzelka.bloguje.cz