Ztráty a nálezy

Děti, jednou se naučíte tolik věci neztrácet, říká maminka svým potomkům na výletě. Když už zase nemohou něco najít. Chce to zdravou míru, ne jako strejda Karel, co má všechny věci na svém místě a bojí se, aby o ně nepřišel. 

Děti chvíli přemýšlejí.  Maminko, jak jsem ztratila to zrcátko, tenkrát. 

No, to ti přece spadlo do vody. 

Ale víš, jak jsem to vzala? 

Netuším. 

Že to byl dar řece...

Ta malá holčička řekla, že její ztráta byla DAR! 

Tuhle větu jsem dnes opravdu zaslechla z rozhovoru a neuvěřitelně mne inspirovala. 

Vzít naše životní ztráty jako dar, příležitost k růstu. 

Kde to nejvíc bolí, nejvíc rosteme. Jen si to musíme dovolit. I když to bolí. 

Nebát se ztratit, co k nám už nepatří. Co s námi už nerezonuje. Všechno, co nás táhne zpět a nepřináší už nic nového. 

Ať jsou to věci, vztahy, situace, názory, staré vzorce chování, někdy zbytečné přemýšlení nad minulými chybami. 

Proč neustále přehrávat to, co se nepovedlo? Raději nastartovat změnu a hledat dál pozitivní řešení. 

Nevyšel vám nějaký vztah? Nevadí, zřejmě nebyl poslední. 

Nevyšla vám atraktivní práce? A byla to opravdu ta vaše? 

Nevyšel vám nějaký sen? Sněte dál, to vás život zkouší jen.

Škoda, usnout na vavřínech,  nové mety čekají. 

Tvé odvážné srdce rádo, bolest v lásku promění!