Život jde dál

Konec roku byl nadmíru hektický, změna střídala změnu a tak jsem si vánoce v klidu vůbec nevychutnala.  Sice příprava byla, to ano, ale připravit se na dům, kde se všechno stěhuje, vám vánoce okamžitě  dostane z hlavy…

Vánoce na Moravě, kouzlo zasněžených stromečků? Ano, chvíli opravdu poletovaly veliké vločky, které se v letu spojovaly a na zem už padaly jako chomáčky vaty.  „Jú, mami, viděla jsi to?"  Máma viděla úklid sněhu, že už nemůže na nohy, tak romantika usínala.

Kéž bychom byly mladší a radostnější! Pohled na stohy knih, papírů a všech věcí po zemi připomínal tak trochu hrůzostrašný zámek, ale co naplat. 

Každý rok říkám, že by bylo nejlepší ujet na celý týden na hory a tam si užívat konec roku. Zatím je to fantazie.

Slíbila jsem, že přijedu vypomoci se stěhováním ještě koncem roku. Na Silvestra.

Tak si připíjím s knížkami a časopisy, s mámou a dětským pokojíčkem, který musím vyklidit.

„A víš, že se na tu dospělost už docela těším?“, dělám si legraci a máma to bere vážně a říká, ať nikomu nepovídám, v kolika letech dospívám…

Je zvláštní, že člověk někdy nechce zůstat dítětem, ale ani být dospělý…

To je situace. A tak vás změna doslova vyžene z domu a vy musíte, hupky, šupky skočit do života, ať se vám to líbí, nebo ne.

Samozřejmě, že v rodném domě už dávno nebydlím, ale pořád máte pocit, že se můžete vrátit. Stavěl ho táta, takže v postýlce v domečku vám bylo dobře, byl to takový přístav bezpečí.

Přiznám se, že jsem probrečela celou noc.  Prostě to přišlo, málem mi to utrhlo srdce.

Kouzelný Silvestr!

V novém roce stíráte slzy a další změna. V práci. Přes celou Prahu, ale krásné prostředí a bezva kolegyně. Oceňuje, že mám smysl pro humor.

Má muže ze Seznamky a hned mi nabízí útěchu, že to sice chvíli trvá, než se ti praví najdou, ale pak to stojí za to. Já si to úplně nemyslím, ale vyvracet jí to nehodlám. Popisuje mi story s klukama, kteří to nemysleli upřímně a jsou to skoro detektivní příběhy, pánové, nikdy nepodceňujte ženy!

To mne tedy spíše odradí a tak zaměřuji svou energii na změnu práce a bydlení.

Pracovní pohovory jsou zatím vlažné, já taky, protože rozjezd v tomto roce je o hodně pomalejší, než v tom minulém, v roce ohnivé opice.

Bydlení vypadá zatím tak, že čím míň metrů, tím větší cena. Nevím, jak stlačím věci ze tří místností do jedné a kolik toho všeho budu muset vyřadit. Zatím z toho mám stres, ale zvládla to máma, zvládnu to i já…

Nevím, co mne to napadlo, ale včera jsem stoupla na váhu a nevěřila vlastním očím.

Jak je to možné?

Trošku jsem myslela, že jsem začala otékat, ale asi to nebude pravda.  To jsou ty naše krabičky s bonbónky, doma i v práci. To jsou ty naše slané dobrůtky. To jsou ty naše veselé talířky po večerech.

Tenhle váhový přírůstek opravdu nevyzradím ani své nejlepší kamarádce. Řekla jsem dost a ode dneška si dělám pět hromádek jídla a začíná disciplína. Přidám pohyb a pitný režim.

Tak vidíte, něco jako novoroční předsevzetí.

Dnešní telefonát od kamaráda mne trochu povzbudil, prý mi to pořád sluší. I když jsem na poslední chvíli mladá. To mi říká pokaždé a potutelně se směje.

Když už nemůžeme svůj věk skrývat, musíme s ním koketovat. Tak, jdeme na to!

Příští rok budu mít lepší vánoce.

Budu už dospělá, hubená a šťastná.

Určitě budu tam, kde chci být a s tím, kdo bude chtít být se mnou.

Protože je to ale ještě daleko a k pocitu štěstí, jakoby něco pořád scházelo, vracím se znovu k psaní vtipů a směju se právě teď.

Protože, co kdyby bylo zase všechno jinak?