Žít změnu

Jsem tak nějak divně nespokojená, říká kamarádka. Stále jím a nemám nikdy dost. Nevíš, proč? Chybí mi láska, viď? Už bych chtěla tu opravdovou.

Mrknu na ni významným pohledem, že vím moc dobře, co jí schází. Vždycky mi výborně poradí, ale sama sebe jako by nevnímala. Jako by byla cizinkou sama sobě. Znáte ten pocit?

Já ten pocit moc dobře znám. Je to tehdy, když dáváte příliš druhým, na vás se už prostě nedostane. Nejste v pořadí. To ale nejde věčně. Přichází frustrace, deprese, pocit odcizení.

Dávejte v opačném pořadí. Nejdřív sobě, pak druhým. Bude vám líp.

Přesně tohle jsem jí chtěla říci, jenže mne nepustila ke slovu. Ona totiž učí mne, jak mám správně žít.

Tak jsem jí neslušně skočila do řeči.

Jsi fakt hodně negativní a bez energie, žiješ vyčerpávající život, nediv se. Potřebuješ obnovit energii, vitalitu, zažít změnu.

Ještě nejsem připravená. Ona na to.

A kdy budeš? Vůbec nevím, na co ještě čekáš?

Život ti už dal dvě možnosti změny, ty jsi je ale vůbec nevyužila, copak to vážně nevidíš?

Myslíš, to co se mi v životě opakuje?  Mohu využít odstupného a najít si nové místo a já setrvávám na tom starém, známém místě, protože, čekám že to bude lepší?  

Ano, právě to myslím. Já dostat tři odstupné, tak zaručeně jdu. S radostí.

Vážně? No, zatím tu ještě budu… Ale jsem poslední dobou hodně nervózní. To je fakt.

Nikdy by nepřiznala, že se bojí.

A tebe to takhle baví? Nedám pokoj.

Já nad tím tak nepřemýšlím, žiju svůj život..

No, tak to si děláš legraci. Žít svůj život si tedy představuji hodně jinak!

Jak?

Nebýt na nikom závislá. Ani na majiteli bytu, ani na zaměstnavateli.

No, počkej, já nechci hypotéku!

Dovedeš si představit ty dluhy?

Ale je to Tvé! To je přece úplně jiný pocit a v rádiu jsem slyšela, že jediný „zdravý“ dluh je investice do bydlení.

Mám na to jiný pohled. Nezávislost je pro mne priorita.

Dívala se na mne s takovým zvláštním pohledem, že mi jako nerozumí.

Jenže ona víc moc dobře, co myslím.

Jen se bojí pohlédnout pravdě do očí.

Ona má vždycky totiž tu svou, jedinou. A všechny o ní vehementně přesvědčuje. Je silná ve svém názoru a tak všichni pokyvují a bojí se jí říci svoje stanovisko. Ona ho ale ani nechce slyšet…

A tak jsem zvědavá, jak to všechno dopadne.

Každý se jednou musí změnit. Podívat se na věci, takové jaké doopravdy jsou. Před ničím neutíkat, neskrývat se sám před sebou.

Kdo tohle zvládne, zažije to jediné, na čem opravdu záleží.

Obstojí sám před sebou.